Cvokaři z Valle di Ledro – 5/9

Přestože cvokařské veřtaty z různých míst rakousko-uherské monarchie dodávaly armádě miliony šerek, švejdů a piflů na spojení podrážek se svrškem vojenských bot, stále to bylo málo, zvlášť když se rozhořely boje v horách právě v Tyrolsku, kde byla zapotřebí opravdu důkladně okovaná bagančata.

Farář z Moliny, který pečoval o odsunuté obyvatele ze své obce ve Stříbře, navrhl rakouské vládě, aby stáhla ledrenské cvokaře z fronty a umožnila jim kovat cvočky, kterých se armádě nedostávalo. Farářova žádost byla kupodivu vyslyšena a rakouské úřady pro italské cvokaře zřídily v St. Pöltenu velké dílny, ve kterých pak pracovalo přes sto demobilizovaných vojáků z Valle de Ledro. Menší cvokárna byla také vybudována v Sušici, kde dělalo asi dvacet cvokařů.

Italští cvokaři před veřtatem v Sušici

Stejně jako u nás, i tady se našli chlapíci, kteří – aby se dostali z fronty – jen předstírali, že jsou cvokaři, ale řemeslo se rychle naučili. Kdopak by jim to ale tenkrát vyčítal!

Někteří tyrolští cvokaři, kteří nebyli ze zdravotních důvodů odveleni na frontu a byli odsunuti s rodinami do Čech, pracovali porůznu v dílnách v Brdech (viz příklad z Rožmitálu v prvním díle seriálu).

Když se obyvatelé ledrenského údolí vrátili po válce do svých polozničených domovů, rychle obnovili činnost ve cvokárnách. Družstva cvokařů v Pré a Molině a také obchodní firma se železným zbožím podnikatele Casariho začaly opět vyrábět cvočky a speciální hřeby a prodávaly je už domácím odběratelům v Itálii, kam teď po rozpadu Rakouska-Uherska ledrenské údolí patřilo.

Peníze za odvedené cvokařské dílo byly těžce vydělané a nebýt úsilovné práce žen a dětí v zemědělství, nebyly by k uživení. V letech světové hospodářské krize (1929 – 1935) byla výroba cvočků jediným zdrojem příjmů v dolní části ledrenského údolí.

Nelehkou dobu ve Valle di Ledro často připomínají italská media

Cvokaři na Rožmitálsku měli obdobné osudy. Rozbití Rakouska-Uherska a vznik nových států znamenal zavedení cel a ztrátu tradičních trhů. Cvokaři opět zchudli a vrhli se na kování nejrůznějších speciálních hřebů, ale dělali i kramle, řeznické háky, závěsy, petlice, řetězové články, ale také pohrabáče, zahradnické pilky a třínožky do pečící trouby. Prostě, co kdo chtěl a byl za to ochoten zaplatit.

Obec Pré a její současní obyvatelé

Pokračování v pátek.