Cvokaři z Valle di Ledro – 3/9

Při pročítání historie cvokařství ve Valle di Ledro se člověk neubrání dojmu, jakoby o leckterých událostech či faktech už dříve slyšel. Ano, úděl italských cvokařů byl mnohdy podobný či dokonce stejný jako úděl cvokařů z Rožmitálska. A to nejen tím, že například během první světové války na obou místech vzdálených od sebe 800 kilometrů kovali zcela totožné cvočky, což bylo dáno jednotnými předpisy rakouské armády, ale i jejich životními osudy.

Vlevo cvočky ze Starého Rožmitálu, vpravo z ledrenské obce Pré

Valle di Ledro bývalo kdysi, stejně jako Rožmitálsko na „konci světa“. V Rožmitále nebyla státní silnice, a když už se postavila železnice, tak zde také skončila, průmysl veškerý žádný a v hlubokých lesích dávaly lišky dobrou noc.

Údolí Ledro v jižním předhůří Alp na tom možná bylo ještě hůř. Stezky sem vedly krkolomnými pěšinami nad propastmi a divokými potoky a cesta přes strmý horský hřeben k jezeru Garda, kde byl malý, pro údolí životmě důležitý přístav, se dala zdolat jen s mulami.

Po horských stezkách převáželi náklady jen muly nebo osli

Přístav na Lago di Garda

Tento horský masiv odděluje Valle di Ledro od města Riva na severním břehu jezera Lago di Garda. Dnes je v něm pětikilometrový tunel pro automobily.

S výrobou cvočků se v údolí patřícímu Rakousku, ale etnicky odjakživa obývaném Italy, začalo v sedmdesátých letech 19. století. Vznikly dvě hlavní cvokařské vesnice – Pré a s ní sousedící Molina. Do práce se daly stovky cvokařů a stejně jako u nás vznikaly veřtaty v obytných staveních i mimo ně, s jednou výhní pro jednoho až šest cvokařů.

Cvokařům bylo jasné, že nejsou ani pekaři ani řezníci, ale ani třeba zedníci, kteří mohou nabízet své výrobky či práci na místě nebo v okolí, a že tedy pro odbyt svých výkovků potřebují obchodníky, jež jejich „dílo“ prodají do monarchie či v severní Itálii. Stejně jako u nás je však obchodníci či lépe řečeno překupníci brali na hůl a tak začaly vznikat ochranné spolky proti nouzi, jako byly kampeličky a výrobní družstva. V Pré bylo jedno, v Molině druhé. Obě družstva byla založena v roce 1894, tedy dva roky po vzniku cvokařského družstva ve Věšíně, prvního výrobního družstva na území Čech. Je zajímavé, že jak italská, tak česká cvokařská družstva (zač. 20. století jich bylo na Rožmitálsku několik) měla stejnou organizační proceduru. Cvokaři přicházeli do družstev nebo i soukromých firem každou sobotu, aby vyúčtovali svoji týdenní práci. Přinesli výkovky a nakoupili železo a uhlí na další týden. Rozdíl mezi hodnotou cvočků a dodávkou surovin jim byl na místě vyplacen v hotovosti.

Nakládání beden s cvočky v sídle družstva v Pré

Ve budově byl po zániku družstva konzum, ale ten už dnes také není

Ledrenská družstva skončila se zánikem výroby cvočků na začátku padesátých let 20. století, věšínské se po mnoha peripetiích a organizačních změnách udrželo ovšem se zcela jinou výrobou ještě padesát let navíc.

Pokračování v pondělí.