Cvokaři z Valle di Ledro – 2/9

V předešlém textu jsme psali o italských cvokařích, kteří na rožmitálském náměstí oslavovali konec první světové války a tím i konec svého nedobrovolného pobytu v Čechách a návrat domů do Tyrol.  Že byli profesí cvokaři, to nebyla náhoda.  

Rožmitálsko či Hořovicko nebylo jediným centrem ruční výroby hřebíků a cvočků v Rakousku-Uhersku. Kromě Brd pracovali cvokaři právě ve Valle di Ledro, a to především v jeho dolní části a také – pokud se nám zatím podařilo vypátrat - v městečku Kropa v dnešním Slovinsku a v Dambachu ve Štýrsku.

Centrem železářské výroby a později výroby cvočků se v údolí Ledro stala jeho dolní část a především vesnice Molina a Pré

Do druhé poloviny 19. století jiné než ručně vyráběné hřebíky neexistovaly a jejich spotřeba byla v padesátimilionovém Rakousku – Uhersku samozřejmě enormní. I když se na začátku 20. století prosadily hřebíkovací stroje, tak cvokaři o práci nepřišli, neboťvyvstala potřeba cvočků do vojenských bagančat. Ty však stroje pro jejich složitost vyrobit nedovedly.

Na jeden pár bot připadlo až dvě stě šerek, švejdů a piflí (podle umístění na spoji podešve a svršku). Takže i když na začátku 1. světové války chrlily cvokařské veřtaty na Rožmitálsku, Hořovicku a Mýtsku desetitisíce ručně vykovaných cvočků, stále to byla jen kapka v moři. Nezapomínejme, že rakousko-uherská armáda měla v době války až dva miliony mužů.

Vraťme se ale do údolí Ledro, kde blízká naleziště železné rudy, hluboké lesy a vodní zdroj v podobě dravé říčky Ponale, byly ideální kombinací pro vznik železářské výroby. Železné pece a hamry jsou zde poprvé zmiňovány v 17. století. Železářské výrobky byly dodávány hlavně do okolních italských regionů či až do Benátek. V polovině 19. století ale došlo vlivem zavedením celních bariér sjednocené Itálie k úpadku, železárny se zavíraly a mnozí dělníci hledali nový život v emigraci hlavně v USA.

Domy v sevřených vesnicích ve Valle di Ledro vypadají poněkud jinak, než na co jsme zvyklí u nás

Pak ale pro chudé obyvatelstvo a jeho skromnou obživu přišla záchrana v podobě ruční výroby cvočků, kterou sem přinesli přistěhovalci z italských měst Brescia a Bergamo. Bývalí hamerníci a kováři si jemnou a mnohem náročnější výrobu rychle osvojili a dolní část Valle di Ledro se stala centrem cvokařství.

Ledrenští cvokaři si z cvočků vytvořili mapu celého údolí

Pokračování v pátek.