Co se projednávalo na veřejném zasedání osadního výboru

V sobotu 23. května 2015 svolal osadní výbor ve Starém Rožmitále veřejné zasedání do hospůdky U splavu. Stalo se tak poprvé od uvedení pěti členů výboru do funkce po volbách na konci letošního ledna.

Zasedání se zúčastnilo na třicet obyvatel Starého Rožmitálu, ať už starousedlíků či chalupářů, kterým není lhostejné, zda žijí zde či v nějaké Horní Dolní. 

Nejdříve předseda Milan Hochmut oznámil svá dosavadní jednání na Městském úřadě v Rožmitále, kde 26. ledna přednesl na zastupitelstvu požadavky, s kterými se už dříve na něj obrátili občané.

Jednalo se o opravu děr na cestě okolo mlýna a u mostu, zhotovení přechodu pro chodce od autobusové zastávky a instalace dopravní značky „přechod pro chodce“, o umístění odpadkového koše na psí exkrementy na začátek aleje a o přidání lampy veřejného osvětlení u chalupy manželů Minaříkových v Ruslandu.

Konstatoval, že jeho návrhy na řešení zůstaly bez odezvy. Radnice mlčí.

Hochmut dále navrhl, abychom se pokusili o revitalizaci plácku a především požární nádrže, která dříve sloužila i jako koupaliště. Bylo by ale nutné nádrž vypustit a vyčistit a svést do ní vodu z Křižánek. Město by podle něj nebylo proti, ale je nutné nejdříve vypracovat projekt.

Petr Pazderník informoval o největší investiční akci ve Starém Rožmitále za poslední roky, která právě probíhá: o rekonstrukci a modernizace hřišť. V těchto dnech realizační firma provádí odvodnění házenkářského hřiště a začne pokládat umělý povrch. Slavnostní otevření (i s doprovodným programem) se předpokládá v sobotu 13. června 2015, kdy by zde naši národní házenkáři měli sehrát mistrovské utkání posledního kola oblastní soutěže proti Blovicím. Vrásky na čele však dělá starost, jak sportovní areál, kde se bude moci hrát i florbal, pozemní hokej či tenis, udržet ve stavu, v jakém bude v den otevření. Nelze přece dopustit, aby se na větším a menším hřišti za tři miliony Kč proháněla nezodpovědná část mládeže na kolech, na motocyklech či si dokonce na ploše rozdělávala ohníček, jak je tomu někdy dneska. Proto je nutné urychleně kolem hřišť postavit plot, který ovšem není součástí současné modernizace, určit správce, který se bude o areál starat a podle požadavků jej zpřístupňovat, a stanovit provozní řád. V diskuzi padl i návrh na zřízení lampy veřejného osvětlení, která by prostor nasvěcovala. Zazněly i další návrhy, jak novou staroměstskou chloubu zabezpečit. S delším diskuzním příspěvkem vystoupil i Ing. arch. Josef Karlík, který se věnoval také své vizi jak zkulturnit celý plácek. (O ní jsme psali vloni 9. dubna, viz: https://www.staryrozmital.cz/news/plan-na-revitalizaci-placku/ )

Mgr. Miloslav Pešta navázal na slova architekta Karlíka a přednesl svoji ideu zřídit v prostoru plácku a hřišť volnočasový areál, prostě něco podobného jako mají ve městě u Sadoňského rybníka. Vždyť by se tady mohli lidé scházet zahrát si třeba petanque nebo kuželky a samozřejmě i jiné hry, mohl by se obnovit romantický splav, na který s nostalgií vzpomínají dnešní šedesátníci, prostě celé místo by se mohlo oživit. Jistě by stálo za to i obnovit staré obyčeje. Mohly se tu pořádat také venkovní letní zábavy s hudbou, zakončil své emotivní vystoupení pan Pešta, který je znám svou činností ve prospěch veřejnosti především v kultuře.

Na jeho vystoupení okamžitě reagovalo plénum, jestli si nevšiml (a spolu s ním i ostatní), že je odpoledne, venku svítí slunce a my bychom tady v hospodě – kdyby nesvítily zářivky – seděli po tmě. Všechna okna jsou totiž zabedněna!

Většina přítomných samozřejmě hned věděla, o co jde a všichni upřeli zrak na paní Růženu Stöcklovou, která se zasedání rovněž zúčastnila . (V této souvislosti musíme ocenit její odvahu přijít, i když věděla, že se kolem její osoby strhne v sále pěkná vřava.)

A vřava opravdu nastala, zvláště poté, když paní Stöcklová prohlásila, že hudbu v hospodě nezakázala ona, ale okresní hygienická stanice v Příbrami v roce 1998. A jejím rozhodnutím se řídí. V penzionu v domě zkolaudovaného v roce 1986, který vedle hospody paní Stöcklová provozuje, se chtějí hosté vyspat, v hospodě se chtějí hosté bavit. Jak z toho ven? Předseda osadního výboru Hochmut iniciativně v únoru po 23. hodině prošel s majitelkou domu její nemovitost a neshledal žádný hluk, který by nedal jí ani hostům spát. Ani v knize hostů nejsou žádné stížnosti, ba naopak: jen samé pochvaly.

Vzrušená diskuze totiž ukázala něco zcela jiného: V této kauze už nejde vůbec o hluk či nehluk z hospody, tady jde o mezilidské vztahy. Proto visí nad celou záležitostí velký otazník, proč tak ochotně po nocích zasahuje starosta města a proč tak ochotně do hospody zajíždějí na kontrolu hlučnosti státní policisté.

V těchto dnech byla opět zamítnuta stavba pergoly před hospodou na místě, ze kterého lze vidět, a tedy i slyšet k domu paní Stöcklové, ale také na plácek, kde se například konají hasičské soutěže. Pergola se tak bude stavět za hospodou kde jsou WC tak, aby hosté byli skryti a hluku bránila stavba hospody. Proč? Ne kvůli zaclonění hluku, ale kvůli tomu, že se k paní Stöcklové lidé špatně chovají, pokřikují na ni a zdraví ji s ironií. „Kdyby se ke mně chovali slušně, byla by pergola na původním místě“!, řekla doslova stěžovatelka. Navíc informovala, že město nyní nechalo zpracovat projekt na ještě větší odhlučnění hospody tak, aby uvnitř mohla hrát alespoň televize a minivěž.  Pokud jde o venkovní zábavu před hospodou, tak by jí nevadila, ovšem musela by být pořádná (asi dechová) hudba.

Mgr. Pešta už diskuzi nevydržel a řekl paní Stöcklové, že občané chtějí smír, její odpověď byla ale jasná: „To nejde!“.

O sporu paní Stöcklová versus hospoda U splavu by se diskutovalo ještě dlouho, jsou však ale i jiné problémy, které tíží místní lidi.

Ing. Josef Hrdina udělal pěkné gesto, když nejdříve poděkoval pěti statečným z nového osadního výboru, kteří si vzali na svá bedra starost o občany a jejich život v obci. Vyslovil jen lítost, že ve volbách v lednu nekandidoval nikdo ze starého výboru, aby byla zachována kontinuita. Vyslovil se pak za zřízení přechodu pro chodce u autobusových zastávek (výborem už navrhováno radnici, ale bez odpovědi) a v Rybově ulici, než se stane neštěstí.

Svým návrhem vyvolal diskuzi o bezpečnosti silničního provozu ve Starém Rožmitále vůbec. V Rybově ulici zesílil provoz a řidiči z Věšína tudy jezdí do města, aby se vyhnuli případné kontrole policie, jež často číhá na odstavných plochách na silnici č. 19, ve Cvokařské ulici jezdí někteří šílenci z firmy Kemmler Electronic hodně nad dovolenou třicítku, aniž by věděli, že ze soutek mohou kdykoli vyběhnout děti a na nábřeží se prohání jedinci až osmdesátkou.

Návrhy jak situaci řešit se lišily podle zkušeností diskutujících: zřídit na nebezpečných místech zpomalovací retardéry (ty ale město kvůli úklidu odmítá), instalovat dopravní značky upravující rychlost či zřídit obytné zóny, v nichž platí řada omezení. V jednom se však všichni shodli: Jestliže policie může jezdit po nocích měřit hluk v hospodě, kontrolovat řidiče na devatenáctce či je stíhat za průjezd autobusovým nádražím, jistě by našla čas měřit rychlost na komunikacích ve Starém Rožmitále (Rybova, Cvokařská, nábřeží, alej) a občas se tady pěšky projít.

V další diskuzi zazněly náměty na zřízení dopravního hřiště pro děti, které ve městě není, na umístění místních dopravních značek s označením Starý Rožmitál (tak jako je mají např. v Bohutíně) a výzva k ukončení lokálního vytápění nevhodným palivem, kdy je celé rožmitálské údolí zahaleno do kouře (a to každému říkáme, jak je tu v Brdech čistý vzduch).

Po necelých třech hodinách veřejné zasedání osadního výboru skončilo a jeho pět členů teď může přemýšlet, s čím na radnici (tentokrát už určitě písemně) půjde. Každopádně se ukázalo, že občané Starého Rožmitálu měli šťastnou ruku, když do výboru zvolili právě tuto pětici, která bude určitě obhajovat jejich zájmy.