Byl jsem v Rožmitálu jednou. A stačilo...A asi navždy.

Nedávno se na sociálních sítích objevila malebná fotografie, kterou poprvé zveřejnila Středočeská centrála cestovního ruchu, a k níž kdosi napsal: „Jako za starých časů. Historické centrum Rožmitálu pod Třemšínem působí téměř pohádkově. A návštěvník by se snad ani nedivil, kdyby tu potkal Pány z Rožmitálu.“

Domorodec by si řekl: Nádhera a nadmul se pýchou. A to je právě ono!

Chodí týdny, měsíce, ba roky po centru a už ani nevnímá zoufalost náměstí, vizitky našeho města, které nezachrání ani pítko u kostela, ani znak města vetkaný do dlažby pod ním. Ubohý stav soukromých domů, ušmudlané a prázdné výlohy, a když už v přízemí něco je, tak to jsou kanceláře. A stále - ve dne v noci - plné parkoviště.

Může radnice soukromníka přinutit, aby dům opravil či prodal? Snad jen, kdyby spadla římsa na veřejný chodník a někoho přizabila! Inu, počtěte si tady!

A nemožnost zaparkovat na nákup? Stačilo by zřídit parkování na hodiny a domluvit se s policisty. To snad radnice může.

K shora uvedené idylické fotografii jeden návštěvník našeho města připsal:

„No, ta jedna opravená historická ulice, jedna opravená stěna polozřícené ruiny zámku, zbytek zaprášené výklady dávno zavřených obchodů, neudržované domy, podivné obyvatelstvo... To opravdu nedělá z třemšínského Rosenthalu místo, kde bych chtěl strávit život, nebo pocit romantiky. Byl jsem tam jednou. A stačilo... A asi navždy.“

Občas takový šťouchanec od nezaujatého člověka pomůže, že?

Poznámka: O neutěšené situaci s náměstím jsme s nadsázkou psali 1. dubna 2018. Na zprávu reagovala Mladá fronta Dnes. Za pět let se nic nezměnilo.

Idylka na snímku Libora Sváčka, který koluje po sociálních sítích

Stejné před pěti lety i dnes. Nový, čistě rožmitálský, architektonický sloh možná vejde do učebnic stavitelství

Tento dům je údajně na prodej