Antonín Dvořák a rožmitálský kapelník - 1/2

Ve Společenském centru v Rožmitále p. Tř. se 13. prosince od 18 hodin odehraje koncert nazvaný Pěvecká pocta Antonínu Dvořákovi se sólistkami opery Národního divadla v Praze, sopranistkou Simonou Procházkovou a altistkou Janou Sýkorovou, které bude na klavír doprovázet rovněž člen Národního divadla Bronislav Procházka. Hlavním bodem programu budou Dvořákovy Moravské dvojzpěvy, dále zazní duety ze světových oper a ze Smetanovy Hubičky. Umělci na koncertě, na nějž je vstup dobrovolný, představí program nového CD dvojzpěvů, jehož nahrávku právě dokončili, a při té příležitosti také CD pokřtí.

A abychom doložili vztah Antonína Dvořáka k Rožmitálu, publikujeme jednu z povídek Rudolfa Richarda Hofmeistera z jeho monografie, která je v Rožmitále ještě k dostání. Povídka má název:

Antonín Dvořák a rožmitálský kapelník.

„Nikdo ať si nemyslí, že kapelník rožmitálské „bandy“ Kašpárek byl jen tak nějaký šumař – jeho pružná, tenká a vysoká postava vyletěla by z hrobu ještě dnes jako perem vymrštěna, aby takovému zlehčovateli své proslulosti vyložila několik svých nepřekonatelných trumfů: řadu polek, valčíků a pochodů vlastní skladby a potom to hlavní: slavné a velkolepé uznání ciziny – a to i z míst nejvyšších!

Kašpárek vodíval svou bandu po smrti dřívějšího kapelníka a svého tchána Brdy na ráz po celém Německu, Holandsku, Belgii, severní Francii, ba zajel si s ní dokonce i do Anglie, když upjatí synové Albionu hlučně oslavovali padesátiletí slavného panování své královny Viktorie.

Hrál tam v kterémsi velikém městě na báječné slavnosti s velkolepým úspěchem, nad nímž se všichni tamější slavní hudebníci kroutili v bledé závisti.

Ale to vše nebylo ještě nic proti slávě, které si dobyl v Bruselu, kde k němu přišel sám král Leopold a nabízel mu místo kapelníka u svého dvorního divadla – velkomyslný Kašpárek arci odmítl tuto nabídku, neboť opustit v cizině své kamarády, svou bandu – takové zrady schopen nebyl!

Škoda, přeškoda, že neměl s sebou na těchto cestách nějakého pana Šaška z Mezihoří, jako jeho dávný rodák pan Jaroslav Lev z Rožmitála – jistě by nám v novém vydání jeho spisu Z Čech až na konec světa zanechal vysoce zajímavý popis jeho skvělých cest, dobrodružství, slávy a úspěchů!

A kdo neviděl s jakou slávou vodíval se svou kapelou rožmitálské rekruty k asentýrce do Březnice, mnoho ztratil, a je těžké mu o tom vypravovat. Celá vojenská komise už očekávala rožmitálské, aby si poslechla řízné marše jejich hudby, která se vyrovnala každé vojenské kapele.

Okna nízkých březnických domků řinčela a otřásala se jako při zemětřesení břesknými zvuky rázných pochodů, a kde naši muzikanti rozbili svůj stánek, tam bylo vždy živo a plno jako o posvícení.-

Stalo se jednou, že koncertovali kdesi na Příbramsku, a když se druhého dne ráno vraceli domů, vzpomněl si kapelník Kašpárek, že tu kdesi je Vysoká a v ní mistr Dvořák!

U Kašpárka bývalo všecko náhlé.

Každý jeho pohyb byl prudký a rychlý, i jeho řeč byla rázná, úsečná a téměř velitelská. A tak i za touto vzpomínkou následoval hned čin.

„Hoši!“ obrátil se ke svým muzikantům, „zajdeme si všichni, jak tu jsme, k Dvořákovi na Vysokou pro nějakou skladbu. Pojďte!“

A šli. Na dvoře Dvořákovy vily potkali kohosi a ptali se, je-li pan skladatel Dvořák doma.

„Není, ale chcete-li počkat, přijde brzy, je v lese na procházce!“ - zněla odpověď.

„A to tedy počkáme,“ řekli muzikanti a rozsadili se kam kdo mohl."

Dokončení zítra.