Anekdotky o starorožmitálských dobrovolných hasičích 7/23

V roce 2002 se přehnala Starým Rožmitálem, tak jako většinou Čech, velká povodeň. Dobrovolní hasiči spolu s policií a vojáky, kteří tehdy ještě měli v Rožmitále posádku, evakuují nejvíce ohrožené občany do bezpečí do města. Jedna stará, velmi pobožná žena, však tvrdošíjně odmítá opustit svůj domek. Když voda zaplavuje podlahu v kuchyni, vstoupí dovnitř policista a povídá: „Teta, pojďte se mnou, odvezu Vás do bezpečí.“
„Děkuji Ti synu, odvětí paní, „ale zůstanu. Mě ochrání Bůh.“
Když už je vody v kuchyni tolik, že stařenka musí vylézt na schody, co vedou na půdu, jede kolem požární loďka a hasič povídá: „Teta, pojeďte se mnou, odvezu Vás do bezpečí.“
„Děkuji Ti synu, ale zůstanu. Mě ochrání Bůh.“, zní opět odpověď.
Když už je vody tolik, že paní musí vylézt ke komínu, letí kolem armádní vrtulník a z ampliónu se ozve: „Připevněte si kolem těla ten popruh a my Vás odneseme do bezpečí.“
A stará paní křičí: „Zůstanu. Mě zachrání Bůh.“
Helikoptéra tedy odletí a teta se utopí. Když přijde k Bohu, vyčítavě se ho ptá, proč ji nezachránil, a ten jí odpovídá: „A co jsem měl udělat víc? Poslal jsem Ti tam policisty, hasiče i vojsko!“

(Z knihy 120 let SDH Starý Rožmitál, která je k dostání v prodejně Drogerie-knihy v Rožmitále na náměstí)