Anekdotky o starorožmitálských dobrovolných hasičích 4/23

Až do roku 1948 se museli k ruční stříkačce zapřahat koně. „Zapůjčit koně „do stroje“ bylo povinnosti každého staroměstského sedláka, který byl členem sboru. 8. května 1938, když vypukl požár v Hutích, se však stalo něco, co celý starorožmitálský sbor rozhodilo. Jeden sedlák odmítl koně zapůjčit s odůvodněním, že je má mladé, a že by stejně s nimi nemohl nikdo jet. Ostatní hasiči však namítali, že koně jsou staré dost a vozku, když táhli stříkačku, viděli cestou.

Bratry hasiče to rozmrzelo tak, že byla hned druhý den svolána mimořádná valná hromada, na které postupně Václav Hudeček, František Kulovaný i Karel Matějka položili legitimace sboru na stůl. A přidali se i ostatní. Neřízená hádka se stočila i na celkovou situaci ve Starém Rožmitále.

Občané prý po straně říkají, že sbor je pro obec železná kráva, že se pořád jen dává hasičům a nic z toho a tak dále. A že hasiči nesklidí jedinou pochvalu, jen samý posměvek, i když svoji práci dělají dobrovolně. Schůze nebyla ukončena, ale ve zlém rozejita. Nevedla by stejně k žádnému konci, i kdyby do rána trvala.

Za dva týdny horké hlavy vychladly, a tak předseda sboru Karel Červený svolal novou schůzi, aby se dal sbor znovu dohromady a „vedl se zase dál v takovém bratrstvu, jako se vedl dříve“. Velitel si vzal zpátky funkci velitele, jednatel, pokladník, zbrojmistr, všichni se navrátili ke své práci.

A od potrestání sedláka se upustilo, neboť byl dost potrestán tím, co se o něm rozneslo po vsi.

(Z knihy 120 let SDH Starý Rožmitál, která je k dostání v prodejně Drogerie-knihy v Rožmitále na náměstí)