9. díl – Co dokáže jízek

V roce 1967 usoudilo Státní rybářství Blatná, že je rybám v Podzámeckém rybníku zima, a tak se rozhodlo, že je zahřeje. V ústí Vlčavy do rybníka vybudovalo betonový jez, tehdy v úředních dokumentech zjemněle nazývaný jízek, který bránil přítoku studené čerstvé vody z potoka. Kolem rybníka, po jeho jihozápadní straně, zřídilo obtokovou strouhu, kudy ona studená voda měla odtékat přímo do rybníka Kuchyňka. Změny byly opět samozřejmě provedeny, aniž by se někdo ptal místních občanů.

Ti se ale ozvali hned následující rok, když na jaře byly zcela zbytečně v Luhu zaplaveny tři domy.

Pevný betonový jez s vypouštěcím otvorem ve formě ručně ovládaného dřevěného stavidla totiž vzdouval hladinu v potoce o 30 až 40 cm. Při jarním tání v roce 1968 zadržel i plující ledy a neštěstí bylo hotovo. Starorožmitálský občanský výbor ve složení Adolf Kulovaný, František Leiterman a Josef Mora si nechal na nesmyslnou stavbu vypracovat posudek u odborníků v rožmitálské vojenské posádce a 9. července 1968 si stěžoval spolu s MNV ve městě Okresnímu národnímu výboru v Příbrami. Stížnost ale zůstala bez odpovědi. Stejně jako dosavadní stížnosti adresované Státnímu rybářství Blatná.

Po dlouhá léta, i přes marný boj starorožmitálských občanů se nic nedělo. Každým rokem voda zaplavovala přinejmenším dvorky a zahrady. Podzámecký rybník, kdysi chlouba Rožmitálu, se znehodnotil v zarostlý močál.

Pak ale přišel červenec 1980. Tento den prožila obec největší povodeň a pohromu, co si kdo pamatoval.

V noci z 21. na 22. července 1980 postihla celou povltavskou oblast velmi silná bouře s mimořádně prudkou průtrží mračen, která způsobila v městě i ve Starém Rožmitále velikou povodeň a rozsáhlé záplavy. Velký proud vody se přeléval přes most v Luhu do Podzámeckého rybníka. Ve Starém Rožmitále byly zatopeny domy v Luhu, na nábřeží B. Sadílka, v aleji a v Železné ulici. Voda zaplavila házenkářské hřiště a zničila kotelnu v nedávno postaveném Kulturním domě.

Po této zkušenosti píše člen občanského výboru A. Kulovaný 1. září téhož roku Městskému národnímu výboru v Rožmitálu dopis s vírou, že práce na vrácení potoka a rybníka do původního stavu budou zařazeny do nejbližšího pětiletého plánu. Zároveň prostřednictvím MNV urguje na ONV odpověď na dopis občanského výboru z 9. července 1968, ve kterém občané upozorňovali na možnost záplav. Ale nic se zase nedělo.

Kulovaný v dopise sarkasticky dodává, „že je možné, že v důsledku tehdejších změn a doplňků funkcionářských sborů, mohlo dojít ke skartování nevyřízených případů, proto v příloze přikládáme podklady, které umožní orientaci v celé záležitosti, která trvá více než 15 let.“  K dopisu přidal deset kopií stížností, protokolů, dopisů, odvolání, rozhodnutí a vyjádření nejrůznějších orgánů.

Text pak pokračuje: „Věříme, že pochopíte naši snahu o řešení celé záležitosti, abychom na jaře opět nemuseli přihlížet, jak voda zaplavuje řadu pozemků a bytů.“

Jak to byla prorocká slova!

Povodeň v roce 1980.

Miroslav Procházka vyhání v roce 1980 vodu ze stavení.

Malé děti odnášeli dospělí, jako tady na snímku Václav Sýkora, do bezpečí.