80 let od velkého požáru farního kostela ve Starém Rožmitále

18. března 2013 to bude 80 let, co ve Starém Rožmitále vyhořel farní kostel Povýšení sv. Kříže, fara i farní hospodářské budovy. Podívejme se, co se o požáru píše v knize 120 let Sboru dobrovolných hasičů ve Starém Rožmitále, která vyšla v roce 2011*):

„V sobotu 18. března 1933 večer vypukl velký požár starorožmitálského kostela a přilehlých hospodářských farních budov. Staroměstští hasiči okamžitě přivážejí k ohni obě ruční stříkačky. Stará je postavena k Petráňovu rybníčku u splávku, aby hájila stavení č.p. 23 Jana Petáka, na které nejvíce létají oharky. Zdá se, že se domek neuhájí. Stříkačka je ale brzy sestavena a uvedena do provozu, a tak je střecha polévána vodou. Nová dvouproudní stříkačka je postavena u vantrok, aby hájila faru, chlívky a kurníky u hořících chlévů a také kaplanky.

Oheň, který vznikl ve velké dřevěné kolně plné slámy přistavěné ke stodole, se odtud šíří díky východnímu větru na západ na další farní hospodářské budovy. Naštěstí tedy nehrozí nebezpečí, že by byly zapáleny domy ve vsi. Oharky však zapalují střechu i báň kostela, který během noci úplně vyhoří. Na střechu ani k báni totiž stříkačky pro velkou výšku nedostříknou, a navíc je proud vody srážen dost silným větrem. Jako strašná rudá pochodeň osvětluje požár celé Rožmitálsko a záře hořící věže je viditelná až na Rokycansku.

Kromě zdevastovaného kostela, kde se roztavily či praskly všechny tři zvony, vyhoří všechny hospodářské budovy, tedy stodoly, stáje, kolny, velké zásoby sena a slámy a všechno hospodářské nářadí, čtyři vozy, dvě strojní sekačky, secí stroj, kultivátory, pluhy, kočár, saně atd.

Vedle místního sboru přijíždějí k ohni hasiči z Rožmitálu, Věšína, Přední Hutě, Bukové, Zalán, Voltuše, Pňovic, Bezděkova, Vranovic, Sedlice, Březnice, Rokycan, Vacíkova, Roželova, Modřovic, Hlubyně a Bubovic. Hasiči z Českých Budějovic se pro velkou vzdálenost v polovině cesty vracejí zpátky. Během požáru se kupodivu nikomu nic nestane. Okolo třetí hodiny ranní se hasičské sbory vracejí domů. Ještě celou neděli pak místní dobrovolní hasiči a hasiči z města prolévají stále doutnající trosky vodou. S odklízením trosek pomáhá řada místních, kteří v dalších dnech i hlídají požářiště. Příčina požáru není nikdy zjištěna, i když existuje podezření na žhářství, které však není podezřelému nikdy dokázáno."

Citát z knihy o staroměstských dobrovolných hasičích doplňme ještě pár údaji:

Brzy po požáru se spáleniště uklízelo a ve zničeném kostele se pod provizorní lepenkovou střechou konaly 16. a 17. dubna bohoslužby i velikonoční obřady.  Věž zůstala nepřikryta, ke kůru byly dokončeny ze severní strany dřevěné točité schody. 3. června byl ve věži na zvláštní lešení v okně směrem k obci alespoň provizorně zavěšen malý zvon o váze 45 kg. 1. října byly posvěceny a zavěšeny nové tři zvony, přičemž největší vážil 620 kg.

Kostel byl za šest měsíců opraven a 17. září 1933 se již za obrovské účasti lidu konala slavnost vysvěcení kostela.

Při opravě byl na jižní straně chrámové lodi objeven zazděný gotický vchod.  Do makovice věže bylo vloženo kovové pouzdro se spisem o požáru a o stavbě. Oprava hospodářských budov na faře byla dokončena v roce 1934, nádvoří fary bylo urovnáno a hnojiště bylo přeloženo do zahrady.

*) Knihu lze ještě zakoupit v drogerii na náměstí v Rožmitále pod Třemšínem.

O požáru tehdy psal snad všechen celostátní tisk včetně bulváru, který už tehdy rád přeháněl.