5. díl – Arcibiskupský velkostatek zlobí

Za šest let bylo nové koryto potoka včetně nového mostu podrobeno první vážné zkoušce. 30. května 1932 začala ráno po silném dešti voda ve Vlčavě rychle stoupat a zaplavovat louky pod rybníkem Obžera a prostranství mezi mlýnem a Luhem. Postavený taras tak musel poprvé odolávat přívalu vod. Na dvou místech jej rozbouřená řeka v celkové délce dvanácti metrů odnesla. Hodně bylo vymleto staré potočiště za Ruslandem, kde se pak na některých místech sesul břeh až k pěšině.

Obyvatelé Starého Rožmitálu, ale nejen oni, byli v této souvislosti rozzlobeni na správu arcibiskupského velkostatku v Rožmitále. Proč? Obviňovali ji, že velkostatek začal pozdě upouštět vodu z rybníků. Člověk se musí při čtení těchto řádek bezděky pousmát. Historie se stále opakuje, jen protagonisté jsou jiní.

Arcibiskupské hospodaření však rozčilovalo staroměstské i jinak. A to tak, že si obec v prosinci 1933 dokonce stěžovala na okresním úřadě v Blatné a na zemědělské radě v Praze. O co tehdy šlo? O svévolné vypouštění vody z rybníka Obžery v zimě. Rybník byl odpouštěn vždy v noci, a protože byly tuhé mrazy, voda každým dnem v korytě potoka více a více namrzala. Potok už byl zamrzlý do značné výše, a kdyby sníh náhle povolil či začalo pršet, voda by se po silném ledu rozlila a opět zaplavila domy v Luhu. Pro podání stížnosti však měla obec ještě jeden důvod. Na regulaci potoka totiž dostala subvenci (o rozpočtu jsme psali ve 3. díle) a v podmínkách pro její udělení měla, že jej musí udržovat v úplném pořádku.

Velká voda z konce května 1932 přinutila obecní radní, aby už nechali opravit teprve před šesti lety postavený most. A tak dva měsíce po povodni obec projednávala jeho opravu. Ocitujme hezky česky napsaný  zápis ze schůze zastupitelstva 17. července 1932:

„Projednání nutné správy mostu v Luhu, kterážto správa musí býti co nejdříve provedená, neboť je mnoho dřevěných mostovic (trámů) shnilých. Schváleno veškeré shnilé mostovice vyměniti  za nové, které se zakoupějí na některé pile v Rožmitále, buďto u p. Průchy nebo u p. K. Pompla, u toho kdo je dá levněji, a navrženo, aby se most prohlédl a kolik mostovic bude třeba zakoupiti. Nejméně 15 kusů mostovic jest jistě zapotřebí a přikoupiti alespoň 2 či 3 mostovice více a nechati nějakou vždy v záloze, neboť když by stál pád, že některá pak by praskla, by se nechala ihned vyměniti.“

Příště nás čeká zjištění, zda pouhá výměna dřevěných trámů ve vozovce byla dostačující.

Cvokařská ulice z pohledu od mostu při povodni v květnu 1932.

Dům č.p. 118 byl při povodni v roce 1932 těsně před dokončením. Dnes je v jeho části Cvokařské muzeum.

Nový dřevěný most povodni v roce 1932 odolal. Fotografie byla pořízena z okna ve mlýně.