4. díl – Rožmitálsko poslalo do války na tisíc mužů

Tento díl začněme pro změnu opět Václavem Matouškem a jeho Pamětní knihou Starého Rožmitálu:

„Mobilizace byla provedena celkem klidně, zjevnou nechuť k válce dali najevo někteří branci, ale jinak jen po straně a mezi svými bylo reptáno a nadáváno na Rakousko, na císaře Františka Josefa, jemuž nikdo jinak neřekl než Franta, na Viléma, na generály, kteří již v prvních dnech války dostávali od Srbů na frak a vylévali si zlost na starcích, ženách a dětech.

Též naděje, že válka nebude dlouho trvat, přispěla k uklidnění.“

Do 1. světové války narukovalo z Rožmitálska na tisíc branců, jen z města Rožmitálu to bylo na 300 a ze Starého Rožmitálu 76 mužů. Dnes by se mohlo zdát, že je to velké číslo, ale uvědomme si, že před válkou jen v naší obci bylo přes 600 obyvatel, tedy dvakrát více než nyní. A to ještě – jak ukážeme v dalších dílech – byla řada záložáků od nasazení na frontě osvobozena, neboť byli nebo předstírali, že jsou - cvokaři.

V průběhu čtyř let války bylo postupně povoláno a odešlo do pole 1 190 700 Čechů. Branci z českých zemí tvořily téměř třetinu celé rakousko-uherské armády.

Obyvatelstvo českých zemí samozřejmě bedlivě sledovalo vývoj světového konfliktu. Takhle situaci viděl R. R. Hofmeister:

„Hltali jsme všichni zprávy z bojišť, na počátku války odevšad tak zarmucující a bolestné. Povalení Belgie, ruské porážky u mazurských jezer, ústup Francouzů až k Marně – to vše bylo tak hrozné, že jsem prožíval skutečná duševní muka.

„Nezapomenu nikdy těch nocí, kdy jsem přes všecku únavu ducha i těla nebyl s to dřímnout, pomýšleje téměř zoufale na to, co s námi Slovany vůbec a s Čechy zvláště bude, vyhraje-li Německo s Rakouskem. Pro nás Čechy by mělo vítězství Němců znamenat národní záhubu...

„Do těchto temných, zoufale bolestných úvah občas zasvitla jiskřička světlé naděje, to když Srbové se hrdinně bránili, když Rusové postupovali, a hlavně po francouzské bitvě na Marně, a potom, když k nám pronikly první neurčité zprávy o našich dobrovolnících, o našich legiích, o práci našich lidí za hranicemi. Bohužel zprávy sem do zapadlého koutu Čech přicházely pozdě a často tak zkomolené a fantastické, že musely být přijímány opatrně.“

Vojáci rakousko-uherské armády popravují zajaté Srby. Foto: ČT24

Odpočinek na ruské  frontě. Foto: ČT24