150 cvokařů založilo před 100 lety ve Starém Rožmitále výrobní družstvo – 5/7

Nyní samo družstvo pro své dělníky nakupovalo za výhodnější ceny koks do výhní a železo na zpracování, vždy v sobotu přebíralo od cvokařů výrobky a vyplácelo jim zálohy. Výroba šerek podstatně ubyla, zato hřebíky a jiné drobné kované zboží šlo ještě na odbyt.

Výrobní postup ve veřtatech i způsob obchodu s výrobky zůstal i po válce stejný jako před deseti či sto lety.  Jedinými novinkami bylo povinné pojištění dělníků a povinnost vést dodávkové knížky.

Družstvo mělo vlastní tažné koně, jež také někdy půjčovalo místním dobrovolným hasičům jako přípřež ke stříkačce. Cvokaři ze Starého Rožmitálu spolupracovali ve výrobě nejen s věšínským družstvem, ale také s cvokařskými družstvy v Hostomicích a v Mýtě, a navzájem si vypomáhali při kompletaci dodávek zákazníkům.

Družstvo si první rok vedlo velmi dobře. A to až do března roku 1920, kdy z nádraží v Březnici odeslalo čtyři železniční vagony výrobků údajně na Dálný východ. To asi byla ona zásilka, o které se mnohem později vypravovalo, že vedla k zániku družstva.

V roce 1968 napsali pro rožmitálskou kroniku bratři Josef a Adolf Kulovaný, kterým však v roce 1920 bylo jedenáct a dva roky, že „družstvo velmi dobře prosperovalo až do odeslání několikavagonové zásilky výrobků do Itálie přepravované přes Jaderské moře, kdy se celá zásilka potopila. Jelikož družstvo ručilo za zboží až na místo určení, už se pak z této pohromy nevzpamatovalo a zaniklo.“

Pokračování zítra.

Cvokaři při práci

Jejich pracovní nářadí (exponát Cvokařského muzea)