Začátkem roku 1919 založilo na 150 cvokařů České družstvo pro výrobu cvočků a hřebů v Rožmitále se sídlem ve Starém Rožmitále, které se však udrželo jen necelé čtyři roky. Než se ale dozvíme, co vedlo naše předky před sto lety k ustavení družstva, když ve vedlejším Věšíně už existovalo cvokařské výrobní družstvo 27 let, podívejme se, jaké byly v poválečné době společenské a politické poměry.
„Nouze a mizerné zásobování neklesaly ještě ani půl roku po konci války“, popisuje situaci historik Jan Čurda, „a davy hladových lidí se valily ulicemi měst. Rabovaly obchody a zabíraly byty boháčů. Návrat demobilizovaných vojáků prudce zvedl nezaměstnanost, ale podpora v nezaměstnanosti ihned zavedená novým státem, byla na hranici možného přežití. Pracovní morálka klesala, naopak strmě stoupaly ceny věcí nezbytných k životu, především potravin.“
Nejakutnějším sociálním problémem právě zrozeného státu byla zásobovací krize u potravin a paliv. Na konci války přestal fungovat přídělový systém zásobování obyvatelstva, zásoby potravin byly odváženy do jiných částí monarchie nebo vyčerpány a na černém trhu nastal dramatický vzestup cen. Navíc epidemie „španělské“ chřipky, která propukla koncem roku 1918 a kulminovala během roku 1919, přinesla smrt tisícům lidí. S hladovou kalamitou v průběhu války a po jejím skončení souviselo rozšíření epidemií a vysoká úmrtnost.
Pohled na kostel ve Starém Rožmitálu od jihu ve 20. letech 20. století
Rusland od splavu za mlýnem ze stejné doby. Oba snímky pořídil Václav Matoušek.
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode