15. díl - Kovostar

Základní část areálu výrobního družstva Kovostar v Luhu byla postavena v roce 1952. Samotné družstvo vzniklo už na konci roku 1949 ze soukromých cvokařských firem Vojtěcha Kaly a Josefa Kulovaného, kteří do něj převedli materiál a výrobní prostředky. Družstevníci ale dál pracovali doma ve svých veřtatech nebo v pronajatých provozovnách, které už ale většímu počtu pracovníků jak z hlediska pracovních podmínek či hygieny nevyhovovaly. Rozhodli se tedy, že si postaví zbrusu novou výrobní halu se zázemím, kam přemístí veškerou výrobu roztroušenou zatím po Starém Rožmitálu a okolních vesnicích.

Nejdříve se uvažovalo o výstavbě závodu na Kněží hoře u Nového rybníka, kde bratři Kulovaní vlastnili po otci 32 arů pozemku. Pracoviště se však zdálo být zbytečně daleko od obce. A tak ještě koncem roku 1950 byl družstvem zakoupen pozemek od hostinského Josefa Petráně, který byl směněn za pozemek vlastněný mlynářem Františkem Hrdinou, jenž byl hned v sousedství bývalé firmy Vojtěcha Kaly na konci Cvokařské ulice. Parcela č. kat. 110/4 o výměře jednoho hektaru se stala majetkem Kovostaru a mohlo se tedy začít stavět.

V roce 1951 byla družstvu povolena výstavba provozovny o zastavěné ploše 200 m2 nákladem 400 000 Kčs. Obrovským elánem kolektivu družstva bylo zastavěno 800 m2 nákladem téměř jednoho milionu korun. Díky obětavosti a tisícům zdarma odpracovaným hodin byla první etapa výstavby dokončena tak, že již v roce 1952 byla soustředěna výroba do nové provozovny. 

Prostavět více peněz  a postavit větší halu však v direktivně plánovaném hospodářství jen tak nešlo. Za tento přestupek vydal ONV v Blatné družstvu zákaz další investiční výstavby. Po stížnostech sice zástupce KNV z Plzně další výstavbu povolil, ale namítal, že provozovna je „nevhodně umístěna vzhledem k sousední husté zástavbě obytných domků a úzké příjezdové komunikaci“.

V roce 1953 přistavěli družstevníci opět převážně brigádnicky skladiště a o rok později se začala připravovat třetí etapa výstavby, která zahrnovala stavbu kotelny na ústřední vytápění, záchodů, umýváren a společenské místnosti pro 150 lidí. Naplánované budovy byly zkolaudovány v roce 1958. Třetí etapou měla výstavba podniku skončit, ale v roce 1960 byly postaveny ještě garáže. Potom už docházelo jen k drobným stavbám nebo úpravám. V roce 1962 uvedli družstevníci do provozu závodní jídelnu a kantýnu. Při zahájení podávala denně 150 obědů a v letních měsících až dvě stě, přičemž sloužila i občanům, kteří v Kovostaru nepracovali.

Na pokyn shora došlo v roce 1963 ke změně názvu. Z Kovostaru se stalo Kovodružstvo – lidové výrobní družstvo Starý Rožmitál. O rok později bylo družstvo sloučeno s družstvem ve Věšíně pod společným názvem Kovodružstvo okresu Příbram, lidové výrobní družstvo (LVD) Věšín. V roce 1965 se název opět změnil, tentokrát na Kovo, výrobní družstvo Věšín.

Družstvo ve Starém Rožmitále, ve kterém pracovalo přes 150 lidí, patřilo mezi největší zaměstnavatele v regionu. V roce 1991 však došlo ke značnému omezení výroby v důsledku zpřetrhání dosavadních obchodních vazeb. Počet zaměstnanců klesl na šedesát sedm. O rok později proběhla transformace a majetek družstva byl podle délky členství rozdělen mezi členy.

Koncem roku 1995 se už nedařilo pro zbylých 41 zaměstnanců po celý rok zajistit práci, a tak v roce 1997 výroba v družstevním areálu ve Starém Rožmitálu po 45 letech skončila a o rok později už zely výrobní haly prázdnotou. V roce 1999 Kovo Věšín prodalo objekty bývalého Kovostaru firmě Kemmler Electronic ze švábského Benningenu. V halách se nyní vyrábí kabelová konfekce pro mercedesy, audi, porsche či renaulty.

Areál bývalého Kovostaru z ptačí perspektivy ještě před zahájením stavby nové výrobní haly v roce 2012.

Vstup do objektu firmy Kemmler Electronic.

Příště: Hotel