14. díl - Pojďme po povodni uklidit, ať můžeme čekat na další

Začátkem 21. století jsme už začali chápat, že podnebí se i v Brdech mění, že bude častěji velké vedro a velká voda. A že v této situaci můžeme povodně minimalizovat, ale nikoliv jim zcela zabránit.

Už rok po katastrofální, na některých místech pětisetleté povodni, nechala společnost Blatenská ryba s.r.o. nákladem téměř dvou milionů korun obnovit Farský rybník. V roce 2004 skončily v Rožmitále práce na odstranění škod způsobených povodní před dvěma lety. 12. června zahrála na házenkářském hřišti ve Starém Rožmitále dechová kapela Rožmitálská venkovanka a na nové lávce přes Vlčavu mezi hřištěm a nábřežím, kterou strhla povodeň, se stříhaly pásky.

Stavení v Luhu a na ostatních postižených místech se vyhřívala na sluníčku, zdi většinou z nepálených cihel už byly téměř vysušené a zahrady opět rozkvetly květinami.

28. května 2006, čtyři roky po nejhorší povodni za posledních 107 let a dva roky po ukončení likvidace napáchaných škod, bylo v osm hodin ráno v Rožmitále naměřeno neuvěřitelných 73,8 mm vodních srážek, přičemž většina spadla v noci za pouhých jedenáct hodin.

Vlčava, zanesená pískem a bahnem, spoutaná do náletových křovin a stromů, opět ruku v ruce se zabahněným a zarostlým Podzámeckým rybníkem ukázala, co dovede. Naštěstí vody nebylo tentokrát tolik jako v roce 2002, a ani se neprotrhl žádný rybník, a tak se většinou zastavila u prahu do domů. Ovšem devastace krajiny, dvorů a zahrad byla stejná. Škody a následky povodně se daly srovnat s rokem 1980.

Občané žádají na úřadech, aby – když už nejde povodním úplně zabránit – ve prospěch lidí alespoň konaly. Aby vyčistily potok od nánosů, aby z břehů vykácely náletové křoviny a stromy, aby odstranily neprostupný prales v ústí Vlčavy, aby odbahnily rybník, aby obnovily stavidla, aby aby ... Sami si domyslíte odpovědi. Jejich rozhořčení bylo tak veliké, že dokonce uvažovali o podání trestního oznámení na neznámého pachatele.

Ne, ne, nechybějí jenom peníze! Potok a jeho břehy stejně jako Podzámecký rybník totiž patří dvěma subjektům: městu Rožmitálu a státu. Město je u svých pozemků majitelem, kdežto stát své pozemky propůjčil Státnímu pozemkovému úřadu a Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, které je mají s péčí řádného hospodáře spravovat. (Abychom byli zcela přesní, pár metrů patří i soukromým osobám.)

Vezměme si dva konkrétní případy.

První jednoduchý: Od Ruslandu až po most v Luhu vlastní potok i oba břehy město. Takže tady by s vyčišťovacími pracemi neměl být problém, a také víme, že je zde Vlčava dobře udržována.

Druhý složitý: Od mostu asi tak k poslednímu stavení v aleji blíže k potoku, jsou majetkové poměry rozehrány takto: Vlastní potok vlastní město, pravý břeh Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a levý břeh je v soukromých rukou. A když budeme pokračovat do houštin dále k rybníku, tak zde najdeme malé kousky, které střídavě patří státu či městu. Dokonce i potok chvílemi patří městu, chvílemi pozemkovému úřadu a za pár metrů úřadu pro zastupování státu. A Podzámecký rybník? Ten ještě spravuje Státní pozemkový úřad, ale v rámci církevních restitucí už o jeho vrácení (stejně jako rybníka Obžery) zažádalo Arcibiskupství pražské.

No, uznejte, lze se v této spleti vlastníků dobrat dobré věci pro dobro občanů? A to jsme ještě nezmínili ekology!

Příště se podíváme do krajiny nad Starým Rožmitálem.

V červnu 2004 byla slavnostně otevřena nová lávka přes Vlčavu. Tímto aktem byla považována likvidace škod po povodni v roce 2002 za skončenou.

V květnu 2006 udeřila příroda znovu.

Tato pohlednice s textem „Nemyslete jen na ryby, myslete také na lidi!“ byla rozeslána na všechny zainteresované firmy a státní instituce.

V roce 2007 bylo vybagrováno v délce asi sto metrů potočiště Vlčavy před a za mostem.