13. (poslední) díl – Vzpomínka na padlé muže z Rožmitálska

V závěrečném díle seriálu Velká válka vzpomeneme padlých mužů z Rožmitálska.

„Kde měli otce, syna, bratra nebo jiného příbuzného na vojně, těšili se na jeho návrat, čímž byla jejich radost z pádu Rakouska a konce války jen zvýšena“, vzpomínal spisovatele R. R. Hofmeister. „Mnozí vojáci byli v zajetí, jiní v legiích a o převratu u nás se dozvěděli pozdě. Téměř všichni se vrátili s poškozeným zdravím. Ti, kteří přežili, se vraceli podvyživení a v průměru nevážili ani 50 kg.“

Úřední rakouská statistika vykazovala v 1. světové válce 189 015 padlých a zemřelých mužů z Čech a 80 248 mužů z Moravy.

Jak už jsme psali ve čtvrtém díle seriálu, z Rožmitálska bylo odvedeno do války na tisíc branců. Z poznámek učitele Václava Matouška, které se našly v jeho pozůstalosti, vyplývá, že 249 se jich už domů nevrátilo.

Z jednotlivých obcí padlo na frontách mužů:

Rožmitál 87

Starý Rožmitál 14

Bezděkov 8

Buková 14

Hoděmyšl 9

Hutě 15

Nepomuk 6

Nesvačily 5

Pňovice 9

Roželov – Mýta – Planiny 9

Sedlice 11

Skuhrov 2

Strýčkovy 5

Voltuš 4

Vranovice 19

Záběhlá 14

Věšín 18

Ze Starého Rožmitálu narukovalo 76 mužů, z  nichž 14 padlo a zůstalo po nich 14 vdov, většinou se sirotky. Byli to František Kala, František Karlík, František Čejka, Josef Ouřada, Bedřich Beran, Josef Bacík, Karel Květoň, Karel Svatoň, Josef Voříšek, Jan Matějka, Vojtěch Folta, František Čejka, Rudolf Sýkora a Václav Skuhravý.  Brzy po návratu z vojny zemřeli na válečné útrapy jednatřicetiletý Václav Homulka a čtyřiatřicetiletý Vojtěch Kala.

Na památku vyhlášení samostatnosti Československé republiky 28. října 1918 byly ve Starém Rožmnitále u silnice pod farním kostelem vysazeny tři lípy svobody. Slavnostním řečníkem byl tehdy první rožmitálský starosta v samostatném státě Gustav Klika (je pohřben na starorožmitálském hřbitově).

O tři roky později 28. září 1921 byl mezi lípami svobody vztyčen žulový broušený jehlan jako pomník padlým. Byl zde udělán malý násep, aby se pomník dostal do úrovně silnice a celý byl obezděn žulovými kameny. Zhotovil jej kamenický mistr František Habada z Rožmitálu. Jeho slavnostnímu odhalení předcházel mohutný průvod, jenž se seřadil na Chmelnici.  V průvodu, jak vzpomínal Václav Matoušek, vynikaly dva vozy – na prvém byl znázorněn výjev ze světové války a na druhém byla alegorie Svobody.

Ve městě byl rovněž na památku padlých postaven pomník, jenž je dílem ak. sochaře Josefa Bílka a architekta Viléma Kvasničky.

Velká válka oficiálně skončila 11. 11. v 11 hodin.

Aby strádání ale nebyl konec, vypukla v roce 1918, v posledním roce válečných útrap, pandemie španělské chřipky, která zasáhla celý svět a vyžádala asi 40 milionů civilních obětí, čtyřikrát víc než bylo padlých vojáků ve Velké válce. U nás řádila chřipka hlavně v Rožmitále a Věšíně, kde si v několika případech vybrala i cenu nejvyšší.

Jeden z mnoha masových hrobů rakouských (a tedy i českých) vojáků. Foto: ČT24.

Pomník padlým v obou světových válkách ve Starém Rožmitále. Snímek je ze 70. let.

Jako prameny pro náš seriál jsme využili Pamětní knihu Starého Rožmitálu, kterou sepsal učitel Václav Matoušek, poznámky z jeho pozůstalosti, autobiografickou knihu spisovatele Rudolfa Richarda Hofmeistera Cesta člověka, jeho monografii, jež se teprve dostane na knižní pulty letos na podzim, knihu Cvokaři, knihu Slavíkův Rožmitál 1230 – 1930 a další.