1. díl – Učitel Matoušek vzpomíná na příčiny války

V Pamětní knize Starého Rožmitálu popsal učitel Václav Matoušek, jak on viděl důvody, které vedly k vyhlášení války:

„Již před rokem 1914 se v Evropě schylovalo k bouři. Nebyla to jen anexe Bosny a Hercegoviny v roce 1908, jež hrozila vyvolat válku, ale spíše snaha Německa o získání nadvlády nad celou Evropou, ba ovládnout značnou část světa. Známé heslo Němců Drang nach Osten ukazuje jejich program. Rakousko-Uhersko hrálo roli při tom velmi podřízenou, byloť takřka jen slouhou a vazalem Berlína, což mu mělo vynést jakýs-takýs zisk na Balkáně. Starý císař dal se snadno ovládat a následník trůnu byl rovněž věrným slouhou Viléma, německého císaře.

Od vítězných válek balkánských  Rakousko-Uhersko žárlivě střehlo Srbsko a hledalo záminku k jeho oslabení novou válkou, což se stalo, když následník trůnu František Ferdinand d´Este byl i s chotí zastřelen na demonstračních manévrech proti Srbsku namířených, a to v Sarajevě na tzv. Vidov dan, kdy si Srbové připomínají porážku od Turků na Kosově poli; pro národ srbský měla podobný význam jako pro nás Bílá hora – ztrátu samostatnosti na několik století a nadvládou Turků.

Rakousko-Uhersko obvinilo srbskou vládu z účastenství na tomto atentátu a podalo Srbsku ultimátum tak sepsané, že je Srbové přijmout nemohli. Aniž bylo dále vyjednáváno, vypovědělo Rakousko-Uhersko válku Srbsku s vědomím, ba z návodu Berlína 26. července 1914 na svatou Annu. Toho dne byly vyvěšeny žluté mobilizační vyhlášky, které povolávaly muže vojenskou službou povinné do zbraně. Částečná mobilizace byla záhy všeobecná, neboť Rusko ujalo se Srbů a zasáhlo do války. Brzo vypovědělo Německo válku Rusku (1. srpna) a Francii (3. srpna), Anglie Německu (4. srpna) atd. Na straně Rakouska-Uherska a Německa byly jen Turecko a Bulharsko, proti nim takřka celá Evropa, a tak vyvinula se neočekávaně místo „trestné výpravy“ proti Srbsku válka evropská, ba později válka světová, když zasáhla do ní Amerika, Japonsko a jiné.“

Mobilizační vyhláška na cvokařském veřtatu v domku č.p. 74 (dnes je součástí Cvokařského muzea) ve Starém Rožmitále. Foto z knihy Cvokaři.