…a rožmitálský zámek chátrá dál!

1.9.2010    Příbramský deník  

František Tupý       

Téměř celá 80. léta jsem žil v Rožmitále pod Třemšínem, a i když už dlouho toto sympatické městečko není mým trvalým bydlištěm, velmi rád se sem i s mojí manželkou vracíme návštěvou rodiny a známých. Žel, vždy když procházíme kolem zdejšího zámku, zesmutníme. Čas jako kdyby se zde zastavil v uvedených 80. letech.

Vím, že úřad města, občané Rožmitálu, ale i cizí návštěvníci, kterým není situace kolem zámku lhostejná, v minulosti vyvíjeli aktivity, aby se stav tohoto objektu i s přilehlými zahradami zlepšil. Ať to byla petice nebo hledání většinového vlastníka zámku.

Velké naděje byly vkládány do nového vlastníka nemovitostí – do Arcibiskupství pražského, které dostalo zámek i s přilehlou půdou darem od města Rožmitál pod Třemšínem. Kromě zrenovování malého správcovského domku vybíhajícího z budovy zámku do zahrady se v podstatě nic okem viditelného neudělalo.

Rekonstrukce?

Já osobně jsem již v roce 2008 psal na Správu majetku arcibiskupství s dotazem, zdali plánuje nějakou rekonstrukci zámku. Opakovaně jsem se snažil získat na toto téma nějaké informace opět před měsícem, ale ani jednou jsem se žádné odpovědi nedočkal. Proto jsem se pustil sám do malého šetření, abych zjistil příčinu netečnosti vlastníků zámku, abych pochopil, proč vlastníci nezažádali o výhodné dotace například z ministerstva kultury nebo z evropských fondů. Na základě zjištěných faktů a dedukce jsem dospěl k závěrům, které nejsou potěšitelné pro lidi, kteří očekávají rychlou revitalizaci zámku.

Vlastník...

Kromě mé snahy získat jasnou deklaraci Arcibiskupství pražského k plánu revitalizace zámku, jsem se snažil zkontaktovat i s většinovým vlastníkem zámku. Po necelých dvou letech, kdy arcibiskupství získalo zámek darem, byla totiž v únoru 2000 vytvořena společnost s ručením omezeným – údajný nový vlastník zámku, kde arcibiskupství mělo menšinový obchodní podíl – 20 procent a většinovým vlastníkem se zbývajícími 80 procenty podílu se stal nějaký pan Roderick Marshall. Tato společnost se jmenuje Trinity Coop. Podle záznamů z veřejných rejstříku by měla sídlit v Praze 6, v ulici Jenečská.

Mr. Marshall

Můj kontakt s panem Marshallem byl neúspěšný. Z jiných zdrojů jsem věděl, že tento pán by měl být americkým občanem, na území naší republiky se vyskytuje velmi sporadicky a když se někomu i povede se s ním zkontaktovat, tento pán se další spolupráce kulantně řečeno – straní. Proto, neznajíc ani telefon, ani jeho e-mail, jsem se rozhodl ho navštívit přímo na adrese, kde by se měl v Česku vyskytovat – v Praze 1 na Haštalském náměstí.

            Jedinou informaci, kterou jsem ohledně pana Marshalla získal, bylo, že se na této adrese vyskytuje tak dvakrát v roce, aby si pouze vyzvedl poštu.

Poslední možnost

Poslední možností, jak navázat kontakt s někým ze společnosti Trinity Coop byl jednatel společnosti Ing. Pavel Havlas, osoba to oprávněná jednat ve věcech společnosti. Na mé překvapení, soukromá adresa pana jednatele je totožná s adresou sídla společnosti.

Když jsem se rozhodl Ing. Havlase navštívit v sídle firmy, které je jednatelem, stál jsem před rodinným domem v klidné vilové čtvrti na Praze 6 v uvedené ulici Jenečská. Na žádné poštovní schránce, na žádném zvonku ani náznak, že by zde společnost Trinity Coop sídlila.

Pana jednatele jsem samozřejmě doma nezastihl, ale zanechal jsem mu vzkaz s mým telefonním číslem. To bylo před několika týdny. Zatím mi nezavolal a myslím, že nezavolá. Stejně, jak nekomunikuje Arcibiskupství pražské nebo pan Marshall. Zkrátka, ze strany majitelů a jednatele není zájem o jakýkoliv kontakt s osobami, které by chtěli jejich aktivování za účelem revitalizace rožmitálského zámku.

Na základě všech uvedených skutečností jsem si opět položil otázku, zdali je vůbec zájem provést restaurování zámku, přivést ho k životu, aby sloužil občanům města Rožmitál pod Třemšínem, jeho návštěvníkům a konečně i svým vlastníkům.

Koupit a prodat

Mé další šetření se ubíralo hledáním informací o charakteru společnosti Trinity Coop. Zjistil jsem, že tato společnost není nějakou stavební firmou, aby mohla být od ní očekávána přímá aktivita – stavební úpravy zámku. Není to firma, která by prováděla aktivity na poli kulturně – historickém. Je to firma, kterých v tomto státě jsou snad stovky a stovky – předmětem jejího podnikání je koupě zboží za účelem dalšího prodeje!

Tato firma neexistovala před přijetím daru – rožmitálského zámku Arcibiskupstvím pražským. Domnívám se, že tato společnost vznikla účelově, s jediným cílem – zajistit pro Arcibiskupství pražské movitého kupce rožmitálského zámku. Asi se jí tento cíl nedaří naplňovat, neboť za více než 10 let existence této firmy se nový vlastník zámku nenašel. A zámek chátrá dál.

Do mých úvah, že společnost Trinity Coop nevznikla za účelem vlastnit a zvelebovat svůj majetek – zámek jeho revitalizací, mi nahrává i skutečnost, že veřejnosti není známo, že by společnost někdy žádala stát (nebo EU) o dotace na revitalizaci zámku. Jenom člověk bez minima ekonomického myšlení by totiž odmítal projekty, kde stačí vložit nepatrný podíl a až 85 procent všech nákladů by mohlo být pokryto z prostředků Evropské unie. Existuje celá řada programů pod záštitou ministerstva kultury a ministerstva pro místní rozvoj, které tyto prostředky Unie umožňuji využít.

Český právní řád neumožňuje nařídit vlastníkům nemovitostí, aby o svůj majetek pečovali tak, jak si to přeje veřejnost. Bohužel, pokud nejde o veřejné ohrožení, například pádem stavby na osoby nebo jejich majetek, lidé, úřady, města musí strpět, že jejich okolí hyzdí zchátralé domy, že majitelé nemovitostí o svůj majetek nepečují. To je i situace rožmitálského zámku. Můžeme pouze doufat, že nový majitel, který by měl skutečně seriozní zájem na zvelebení zámku v Rožmitále pod Třemšínem, se brzo objeví. Občanům uvedeného malebného městečka v podhůří Brd nezbude asi nic jiného, než pouze čekat. Nebo je snad ještě nějaká jiná cesta? Petice, apelace na současné vlastníky nebo pohrození žádostí o vrácení daru, neboť obdarovaný nenaplnil očekávání dárce k užití daru?