STAVBA

Základní půdorys zámku určili ve 13. století příslušníci rodu Buziců tím. že pahorek uprostřed močálů obestavěli - za mohutnou věži obrácenou na jih – mocnými hradbami, silnými v podnoží až tři metry, a do jejich ochrany svěřili bezpečí svého rodového sídla.

Tyto hradby se uchovaly téměř v celém obvodu až do dnešních časů, kromě prolomení západní brány na původně dřevěný, dnes kamenný, most k cestě v hřebenu hráze Podzámeckého rybníka. Jen tady jsou velkolepé hradby výjimečné přerušeny.

Mohutná věž z kamenného zdiva patřila k hradu již za zakladatelských časů. Svědčí o tom typické raně středověké značky kamenických mistrů, nalezené na zdivu vřetenového (šnekového) schodiště, kterým se stoupalo k vrcholu věže. Až do druhého poschodí je věž dochována z dob Buziců (pánů Lvů z Rožmitálu) bez významných změn. Třetí a čtvrté patro věže, jak je vidíme dnes, vznikly až za dalších majitelů.

Když se rozhlédneme z nádvoří směrem ke věži, vpravo nás zaujme renesanční schodišťový rizalit, který spojuje věž s velkým gryspekovským palácem. Vlevo se nachází menší palác, původem rovněž renesanční, a přirozeně pokračuje bez přerušení jednopatrovým správním křídlem. Toto správní křídlo je také renesančního původu, ovšem na gotických základech následujícího starého paláce, nejcennější a nejstarší dochované obytné části původního hradu.
Okna a portály, objevené při rekonstrukci objektu, pocházejí zcela jistě z doby, kdy hrad patřil Jaroslavu Lvovi z Rožmitálu a pamatují mládí jeho sestry – české královny Johany, manželky prvního a jediného voleného krále z ryze českého rodu - Jiřího z Poděbrad.

Na starý palác navazuje v oválném půdorysu hradu objekt zámeckého pivovaru, vybudovaný při silné vnější hradbě v renesanční době. Západní vjezd do hradu přes kamenný most směrem na hráz Podzámeckého rybníka byl otevřen až v době baroka. Vedle něj je dnes ze strany nádvoří přízemní, ze strany parku jednopatrový domek správce a zároveň hlídače zámku s obytným podkrovím, které tvoří druhé podlaží.

Nejstarší palác z doby Lvů tedy přiléhá k hradbě na severovýchodní straně. Byl zcela jisté patrový, opatřený gotickými portály a okny, která pravděpodobně navazovala z nádvoří na vnější dřevěný ochoz. I novější dveře, které z nádvoří spatříme ve zdi, mohou být pozůstatkem dávných vchodů nebo oken původního gotického sídla. Přibližně totiž sledují linii nasazenou gotickými okenními a vchodovými prvky na fasádě.

Podle stavebné historického průzkumu zasahovala gotická část hradu přes správní křídlo až k menšímu paláci a dvoupatrová věž stávala odděleně, spojena s palácem pásem hradby. Není vyloučeno, že se další (mnohem menší) obytný palác nalézal v místech, kde nyní ční mohutná stavba gryspekovské části zámku. Velkorysá renesanční přestavba však zastřela stopy po druhém obytném objektu, i když jej lze tušit.

Hrad byl několikrát opravován: v roce 1348, před rokem 1565, po požárech v letech 1660, 1724 a 1813 a mezi tím i v roce 1675 a v roce 1763. S poslední velkou opravou v polovině 70. let minulého století začalo město s vidinou, že na hradě budou umístěny výstavní expozice a poprvé v historii bude zpřístupněn veřejnosti.

Více v knížečce Podivuhodný příběh rožmitálského zámku od Jindřicha Háska vydané v Rožmitále pod Třemšínem v roce 2005