Velký požár farního kostela 1933

V roce 1933 vyhořel ve Starém Rožmitále farní kostel Povýšení sv. Kříže, fara i farní hospodářské budovy. Přečtěme si, co se o požáru píše v knize 120 let Sboru dobrovolných hasičů ve Starém Rožmitále, která vyšla v roce 2011:

V sobotu 18. března 1933 večer vypuká velký požár starorožmitálského kostela a přilehlých hospodářských farních budov. Staroměstští hasiči okamžitě přivážejí k ohni obě ruční stříkačky. Stará je postavena k Petráňovu rybníčku u splávku, aby hájila stavení č.p. 23 Jana Petáka, na které nejvíce létají oharky. Zdá se, že se domek neuhájí.

Stříkačka je ale brzy sestavena a uvedena do provozu, a tak je střecha polévána vodou. Nová dvouproudní stříkačka je postavena u vantrok, aby hájila faru, chlívky a kurníky u hořících chlévů a také kaplanky.

Oheň, který vznikl ve velké dřevěné kolně plné slámy přistavěné ke stodole, se odtud šíří díky východnímu větru na západ na další farní hospodářské budovy. Naštěstí tedy nehrozí nebezpečí, že by byly zapáleny domy ve vsi. Oharky však zapalují střechu i báň kostela, který během noci úplně vyhoří. Na střechu ani k báni totiž stříkačky pro velkou výšku nedostříknou, a navíc je proud vody srážen dost silným větrem.

Jako strašná rudá pochodeň osvětluje požár celé Rožmitálsko a záře hořící věže je viditelná až na Rokycansku.

O požáru informoval i celostátní tisk. Snímek je z Pražského ilustrovaného zpravodaje a zpráva z Lidového deníku vydávaného Tiskařským a vydavatelským rolnickým družstvem v Praze. Ta zní:

Zvláštní pověra panuje ve starobylém městě Rožmitále. Vždy na svátek Josefa tam musí hořet. Hoří každý rok, hořelo i letos. V sobotu večer vypukl tam požár, který nejprve zachvátil stáje a stodoly u kostela a pak i starobylý kostel. Věž kostela je ze čtrnáctého století a byla kryta kulatým šindelem. K požáru sjely se hasičské sbory z celého okolí i z Prahy. Hasiči ze sousedního města Březnice, kteří právě měli svůj ples, přijeli hasit v plesových úborech. Byly obavy, že požárem lehne celý Starý Rožmitál, jenž má skoro vesměs šindelové střechy. Na štěstí vál vítr na opačnou stranu. Vody na hašení požáru se spotřebovalo tolik, že blízký rybník byl skoro úplně vyčerpán. Požár byl jako obvykle založen.

Kromě zdevastovaného kostela, kde se roztavily či praskly všechny tři zvony", píše se dále v knize o staroměstských hasičích, "vyhoří všechny hospodářské budovy, tedy stodoly, stáje, kolny, velké zásoby sena a slámy a všechno hospodářské nářadí, čtyři vozy, dvě strojní sekačky, secí stroj, kultivátory, pluhy, kočár, saně atd.

Vedle místního sboru přijíždějí k ohni hasiči z Rožmitálu, Věšína, Přední Hutě, Bukové, Zalán, Voltuše, Pňovic, Bezděkova, Vranovic, Sedlice, Březnice, Rokycan, Vacíkova, Roželova, Modřovic, Hlubyně a Bubovic. Hasiči z Českých Budějovic se pro velkou vzdálenost v polovině cesty vracejí zpátky. Během požáru se kupodivu nikomu nic nestane.

Okolo třetí hodiny ranní se hasičské sbory vracejí domů. Ještě celou neděli pak místní dobrovolní hasiči a hasiči z města prolévají stále doutnající trosky vodou. S odklízením trosek pomáhá řada místních, kteří v dalších dnech i hlídají požářiště.

Příčina požáru není nikdy zjištěna, i když existuje podezření na žhářství, které však není podezřelému nikdy dokázáno.

Dělníkům, kteří jsou obcí sjednáni na záchranné práce a na noční hlídky, vyplácí obecní úřad mzdu 2 Kč za hodinu. Celkem je takto vyplaceno 1 031 Kč. Obec také platí sboru dobrovolných hasičů z Rokycan a z Rožmitálu p.Tř. svačinu v hostinci U Petráňů, protože s velkým úspěchem nepřetržitě pracovali s motorovými stříkačkami až do úmoru. Rovněž nechává vyprat a usušit hasičskému sboru z Rokycan 15 dílů hadic, za což platí Františku Vonáškovi patnáct korun. Hasičskému sboru z Rožmitálu, který si motorovou stříkačku pořídil teprve pár měsíců před zásahem, je zaplacen benzín, mzdy hasičů, přípřež a veškeré náklady, neboť jen za těchto podmínek starosta Karel Jareš svolil s účastí městských hasičů na likvidaci požáru.

Kostel s novým krovem v pozadí, blíže Podkostelní mlýn a dřevěný most přes Vlčavu, který byl nahrazen železobetonovým rok po požáru a slouží doposud. Foto: Václav Matoušek

Sbor dobrovolných hasičů Starého Rožmitálu nechává po požáru zveřejnit poděkování všem 17 zúčastněným sborům v časopise Hasičské rozhledy.

Oheň způsobuje nejen velké škody na majetku, ale i dost velké výdaje z rozpočtu obce.

Brzy po požáru se spáleniště uklízelo a ve zničeném kostele se pod provizorní lepenkovou střechou konaly 16. a 17. dubna bohoslužby i velikonoční obřady.  Věž zůstala nepřikryta, ke kůru byly dokončeny ze severní strany dřevěné točité schody. 3. června byl ve věži na zvláštní lešení v okně směrem k obci alespoň provizorně zavěšen malý zvon o váze 45 kg. 1. října byly posvěceny a zavěšeny nové tři zvony, přičemž největší vážil 620 kg.

Kostel byl za šest měsíců opraven a 17. září 1933 se již za obrovské účasti lidu konala slavnost vysvěcení kostela.

Při opravě byl na jižní straně chrámové lodi objeven zazděný gotický vchod. 

Do makovice věže bylo vloženo kovové pouzdro se spisem o požáru a o stavbě. Oprava hospodářských budov na faře byla dokončena v roce 1934, nádvoří fary bylo urovnáno a hnojiště bylo přeloženo do zahrady.

Tesaři se v práci překonávali

Zvedán krov nad novými zdmi stáje. Fotografováno 25. října v 11 hodin

Pokrývání téže střechy šindelem. Fotografováno 26. října v půl druhé odpoledne

Nejdříve se ale pracovalo na střeše kostela. Autorem všech snímků je Václav Matoušek