V ROCE 2003 vznikla jedinečná autentická nahrávka Rybovy mše

(Seriál byl zveřejněn na šest pokračování v Novinkách v prosinci 2013)

24. prosince 2003 vznikla ve farním kostele Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále ojedinělá nahrávka slavné Rybovy České mše vánoční Hej, mistře.

Ten večer se v chrámu, ve kterém Jakub Jan Ryba v roce 1796 patrně poprvé svoji, později tak proslavenou skladbu, uvedl, sešli muzikanti a zpěváci z Rožmitálu a okolí, aby rozdali radost všem lidem dobré vůle. A lidé dobré vůle tehdy do posledního místečka také kostel zaplnili. Společnost Jakuba Jana Ryby poté nahrávku vydala na CD i DVD.

Místní umělci - různého věku, různých profesí, místní i přespolní - uvádějí mši na Štědrý večer ve starorožmitálském kostele rok co rok, ale pokaždé je odlišná. V textu ke kompaktnímu disku se píše: (V roce 2003) „vznikla nahrávka zachycující dílo v takovém provedení, v jakém se již nikdy nezopakuje, neboť jedenkrát zaznělo a příště to může být zcela jiné.“

Připomeňme si, že Hubert Hoyer, který tehdy – tak jako každý rok – řídil chrámový sbor a orchestr, to neměl vůbec jednoduché. Na nevelkém kůru se museli natěsnat muzikanti, sólisté i sboristé zrovna tak, jak tomu asi bylo, když skladbu dirigoval sám autor. Na rozdíl od roku 1796, kdy na Štědrý den pršelo a vál silný vítr, bylo 24. prosince 2003 venku klidno a – 19°C a v kostele naměřili jen slabé čtyři stupně.

„Mrazivé počasí nedovolilo vyjet zpěvákům z Březnice, některé sklátila nemoc, jiné ochromilo nachlazení, to vše byla a jsou rizika živého předvádění, se kterými je třeba počítat,“ vzpomíná autor textu k hudebním nosičům. O to víc si zaslouží obdiv všichni protagonisté a především zpěváci, kteří v teplotě rovnající se podmínkám v ledničce, vydrželi s hlasem po celých čtyřicet minut skladby, a ještě poté přidali spršku koled.

Obálka CD se živou nahrávkou ze starorožmitálského kostela v roce 2003.

Na nahrávce České mše vánoční v kostele ve Starém Rožmitále z roku 2003 na cédéčku slyšíme a na dývídýčku  také vidíme smíšený sbor a orchestr řízený Hubertem Hoyerem a sólové zpěváky, kteří samozřejmě zpívali i se sborem: Ivanu Hoyerovou (soprán), Květoslavu Sýkorovou (alt), Antonína Šámala (tenor) a Jiřího Trčku (bas). Na varhany, ač ji téměř nelze na záznamu spatřit, hrála Marta Hoyerová.

Všichni aktéři tohoto pozoruhodného koncertu včetně sborových zpěváků a muzikantů se tak zařadili po bok umělců, kteří rovněž kdy nahráli Rybovu mši na hudební nosiče, a jež si doma leckdo přehrává na starém gramofonu, na kazetovém magnetofonu, na CD či DVD přehrávači.

Výčet těch, jejichž hlas a zvuk hudebních nástrojů je na věky zaznamenán, by byl velmi dlouhý. Podle našich skromných odhadů bylo s Rybovou skladbou vydáno nejméně 12 dlouhohrajících gramofonových desek, přes dvacet kompaktních disků a dvě DVD.

Z nejznámějších sólistů uveďme alespoň Beno Blachuta a v posledních letech Magdalenu Koženou. Mši si s chutí zazpívaly mimo jiných Kühnův dětský sbor, brněnský smíšený sbor Rastislav, chlapecký sbor z Hamburku, pěvecké sdružení Slezan či dětský pěvecký sbor Zpívata z Českého Těšína.

A když už zmiňujeme orchestry, které českou mši nahrály, tak tady jich je také pár: Pražský symfonický orchestr za řízení Václava Smetáčka, Dvořákův komorní orchestr s dirigentem Liborem Peškem, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Komorní orchestr při evangelickém kostele sv. Mikuláše v Hamburku, Pražský symfonický rozhlasový orchestr, Komorní orchestr z Řezna nebo Symfonický orchester z Frýdku-Místku. Paleta pěveckých sborů a orchestrů je velmi široká, a leckdy se jedná o tělesa známá jen v určitém regionu. Mnohdy se k nahrání mše sešli muzikanti a zpěváci z různých uměleckých těles.

Antonín Šámal tehdy zpíval tenor a Jiří Trčka bas. Snímek je pořízen z DVD nahrávky.

Nahrávka České mše vánoční ze Starého Rožmitálu v roce 2003 se ale od všech ostatních na našem trhu podstatně liší. Byla totiž prvním pokusem zachytit živé provedení této skladby v místě nanejvýš posvátném – v kostele Povýšení sv. Kříže, ve kterém J. J. Ryba působil jako vedoucí kůru.

Je třeba zdůraznit, že se jednalo o první živou nahrávku tradiční štědrovečerní mše. I když na DVD byl v roce 2006 Supraphonem vydán záznam pořadu Československé televize z roku 1986 pořízený rovněž ve starorožmitálském kostele. Tenkrát měl ale režisér Jan Bonaventura zcela jiné možnosti a podmínky: Natáčelo se po dva říjnové dny s vyloučením veřejnosti, zpěváci a hudebníci se pohybovali mezi lavicemi v chrámové lodi a celý záznam byl protkán obrázky třebechovického betlému.

Pastorální mše Hej, mistře byla pro hudební průmysl vždycky natáčena ve sterilním prostředí zvukových studií, ať už v Praze, Brně či v Bavorsku nebo ve vyprázdněných kostelech. A byly to kostely či sály nanejvýš významné: Kapitulní kostel Všech svatých na Pražském hradě, Dvořákova síň Rudolfina, chrám sv. Mikuláše na Staroměstském náměstí, rytířský sál Nové radnice v Brně, hlavní kostel sv. Mikuláše v Hamburku či kostel sv. Mořice v Olomouci.

Tím samozřejmě nesnižujeme hodnotu nahrávek. Naopak. S využitím dokonalé techniky docílily vydavatelské společnosti perfektní kvalitu zvuku.

Ing. Aleš Wimmer, který realizoval v roce 2003 pro Společnost Jakuba Jana Ryby nahrávku ve starorožmitálském kostele, takové možnosti neměl. Přesto musíme před jeho uměním smeknout klobouk. Zvuk byl zachycován jen dvěma mikrofony v prostoru před stolovým oltářem, neboť velké množství návštěvníků nedovolilo, aby mohly být umístěny blíže ke kůru. A tak se občas ozve pokašlání či jiný zvuk, nic zde není předstírané. Nikdo se nesnažil nahrávku „vylepšit“. O to je cennější, protože zachycuje Rybovu mši tak, jak se každoročně ve farním kostele stále s původními „Rybovými“ varhanami, odehrává.

Chrámový sbor a orchester řídil Hubert Hoyer.

Starorožmitálský kostel byl zcela zaplněn. Oba snímky jsou z natočeného DVD.

Jak už jsme se o této vzácné zvukové a obrazové nahrávce Rybovy České mše vánoční v provedení rožmitálských zpěváků a hudebníků z roku 2003 zmínili na začátku, panoval tehdy o Štědrém večeru pořádný mráz a někteří účinkující onemocněli či se nemohli do farního kostela ve Starém Rožmitále vůbec dostat. A tak se například koncert odehrál bez Rybou předepsané violy.

Nástrojové obsazení rožmitálského provedení se již dlouho nemění: dvoje housle, viola, kontrabas, flétna, dva klarinety, dvě trubky, pozoun, tympány. Nepůvodní zvláštností jsou dvě trubky namísto lesních rohů.

Ostatně, Rybova skladba se hraje na Vánoce v desítkách, možná stovkách míst v republice, a především v malých obcích zaznívá v takovém obsazení nástrojů, jaké jsou k dispozici.

Zvláštnosti se však objevují i na profesionálních nahrávkách. Především posledních dvacet let došlo k jistému uvolnění z tradičního provedení a mši si lze na CD poslechnout v nejrůznějším podání. A to nás v budoucnu jistě čekají ještě další žánrové stylizace a úpravy.

V roce 200. výročí prvního uvedení mše bylo v Brně vydáno cédéčko, ve kterém originální lesní rohy, varhany a tympány nahradil cimbál a také dudy. Muzikolog dr. Pavel Sýkora k němu v přebalu napsal:

„Českou vánoční mši lze směle – v souladu s terminologií dnešní pop-music – nazvat hitem. Její obliba coby symbolu českých vánoc zasahuje široké vrstvy, a to i ty skupiny posluchačů, jež běžně vyhledávají zcela jiné hudební žánry. Důkazem jsou četné úpravy, např. rocková, folková, ale i pro dechovku.“

Před osmi lety přišla do prodeje remasterovaná, dvacet stará nahrávka, na které zpívají Jaromír Nohavica, Robert Křesťan, Wabi Daněk, Pavel Žalman, Lohonka a další umělci. Mezi jednotlivé části mše je vloženo pět koled, které vlastně posluchače provázejí dějem a dotvářejí tak příběh Kristova narození. V tomto provedení Rybovky, jak se skladbě familiérně přezdívá, se mění nejen obsazení orchestru, ale místy dokonce i melodie.

V roce 2003 nahrál mši na kompaktní disk swingový a taneční orchester RK-Band a jeho hudební aranžér klidně zaměnil klasicky obsazený orchestr za big-band a orchestrální aranžmá.

Zatím asi „nejbláznivější,“ prodejně dostupné provedení České mše vánoční, představuje cédéčko vydané v roce 2005. Na něm je mezi vánočními koledami sice jen první část skladby, ale zato v rytmu disko. V druhé části nosiče je pak ještě verze karaoke.

Vánoční mše Hej, mistře už není jen skladbou Rybovou, je už skladbou zlidovělou. A podle toho, co víme o Rybově životě a jeho názorech, jistě by proti tomu neprotestoval.

Diskotékové a folkové provedení Rybovy mše.

Citujme některé pasáže z bookletů jiných nahrávek, ve kterých se píše především o samotné skladbě.

CD 200 let české mše vánoční – hrají a zpívají muzikanti z Brna:

„Když jednatřicetiletý rožmitálský kantor Jakub Jan Ryba vytvořil v roce 1796 svou v pořadí již třicátou šestou mši, označil ji „Misa solemnis Festis Nativitatis D. J. Ch. accomodata in linguam boemicam musicamque redacta“. Jistě netušil, že si tímto dílem zajistil nesmrtelnost. Právě tato skladba, jež mnohem později dostala příznačný název „Česká vánoční mše“, vynikla mezi více než tisíci opusy autorovými (jen dochovaných mší je na devadesát) a stala se bezesporu nejpopulárnějším dílem českého hudebního klasicismu.“

CD v big-bandové úpravě:

„Mše patří zaslouženě mezi skvosty české hudební kultury a její kouzlo oslovilo snad každého, kdo měl tu čest ji slyšet.“

CD vydané v roce 2002 s nahrávkou Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK s dirigentem Václavem Smetáčkem z roku 1966:

„Kdy přesně se stala pastorální mše Hej, mistře symbolem českých Vánoc, lze určit jen přibližně. Patrně někdy v 60. letech, kdy ji ateistický režim blahovolně respektoval jako produkt lidového prostředí. Přestože byl její notový materiál znám už celé století, ležel dlouho bez užitku v Rybově pozůstalosti v Národním muzeu.

Mše je rozvržena do obvyklého mešního ordinaria, avšak český text nemá s tradiční liturgickou předlohou nic společného. Je koncipován jako rozmluva pastýřů, kteří se chystají na cestu do Betléma, tedy jako jakýsi oživený obrázek lidových jesliček.

Z Rožmitálu se pak Česká mše vánoční šířila v opisech dál *). Dnes zní z desítek a stovek kostelních kůrů a kouzlí před posluchači idylu starosvětských vánoc s osvětleným venkovským kostelíkem, sněhovými závějemi a mrazivě hvězdnatou oblohou.“

Ryba a Lada se stali ikonami českých Vánoc.

24. prosince se ve starorožmitálském farním kostele Povýšení sv. Kříže opět po roce rozezní slavná Česká mše vánoční Hej, mistře rožmitálského kantora a skladatele Jakuba Jana Ryby.

Muzikanti a zpěváci z Rožmitálu a okolí znovu vykouzlí v kostele radostnou a slavnostní atmosféru, stejnou, jakou vytvořili při živé nahrávce před deseti lety. Někteří už budou letos třeba na kůru chybět, mladší nahradí starší. Je to ostatně přirozené, stejně jako stále se opakující koloběh života.

Máte-li doma nahrávku mše z roku 2003, pusťte si ji a porovnávejte. Ne proto, abyste hodnotili, zda Rybovka před deseti lety byla lepší nebo horší než ta letošní. Ale proto, abyste se přesvědčili, že - jak už jsme psali na začátku seriálu - je pokaždé jiná. Každý rok stojí za to na ni o desáté hodině večerní přijít.

Vraťme se však ještě k dalším nahrávkám. Patrně nejstarší záznam vznikl ve studiu Československého rozhlasu v roce 1950 s tehdy špičkovými sólisty a Pražským rozhlasovým orchestrem. Zmiňujeme ho zde proto, že o padesát let později nahrávka vyšla na cédečku v edici Zlatého fondu Českého rozhlasu.

V éře gramofonových desek byla nejčastěji vydávána nahrávka z ledna roku 1966 v provedení Českého sboru filharmoniků a Pražských filharmoniků realizovaná ve studiu Supraphonu v pražském Domě umělců (Rudolfinu). Tuto verzi také nejčastěji prodával do zahraničí podnik zahraničního obchodu Artia. Především v Německu, ale také ve Francii vydali Rybovu mši v licenci. Na gramofonových deskách zazněla skladba kromě češtiny také v němčině.

Po vynálezu cédeček, která mají větší kapacitu než klasická elpíčka, mši často doplňují jiná Rybova díla, zejména pastorela Roztomilý slavíčku nebo lidové vánoční koledy.

Bývá téměř pravidlem, že ke každé nahrávce, ať už jde o elpíčko či cédéčko, je připojena podrobná informace o skladatelovi a často i celý text České mše vánoční. Ostatně tak tomu je i u CD a DVD s nahrávkou z farního kostela ve Starém Rožmitále z roku 2003.

A to už je úplný konec našeho rozjímání o nahrávkách nejslavnějšího Rybova díla, a především o té, od jejíhož vzniku uplynulo v roce 2013, kdy byl tento text napsán, deset let.

*)Tiskem mše poprvé vyšla až v roce 1930 a podruhé až o 31 let později v roce 1961.

Farní kostel Povýšení sv. Kříže ve Starém Rožmitále, ve kterém každý Štědrý večer zní Rybova Česká mše vánoční Hej, mistře.

Interiér kostela s "Rybovými" varhanami z roku 1750.