Po více než 100 letech bude na Třemšíně rozhledna

Následující materiál byl publikován v prosinci 2018:

V létě 2018 oznámilo Arcibiskupství pražské, že na nejvýraznějším vrchu jižních Brd - Třemšínu (827 m n. m.) - vybuduje rozhlednu. Mělo by se tak stát v roce 2019 poté, kdy církev dostane na její výstavbu od státu, potažmo kraje dotaci, o níž bude – jak uvedl Vladimír Tylš z odboru správy majetku z pražské arcidiecéze – žádat.

V této souvislosti se podívejme trochu do historie rozhleden na našem nejoblíbenějším a pověstmi opředeném kopci. Když ještě stromy na vrcholu nedosahovaly takové výšky jako dnes, byli prý poutníci vesměs uneseni nádherným výhledem do kraje, na severu viděli až Svatou Horu a na jihu dokonce tehdy tzv. Bavorské hory.

Vrchol Třemšína na snímku www.brdy.info

Z historických záznamů víme, že o první jakousi rozhlednu se pražští arcibiskupové, kteří dostali rozsáhlé pozemky kolem Třemšína a Rožmitál k tomu od rakouského císaře po bitvě na Bílé hoře, pokusili v první polovině 19. století. Kdo dal k jejímu vybudování impuls, o tom se prameny různí.

Blatenský kněz a vlastenec Jan Pavel Hille (1861 - 1943) ve své brožurce Třemšín vydané rožmitálským Sokolem v roce 1913, uvádí, že podnět k vybudování vyhlídky ve tvaru dřevěné pyramidy dal arcibiskup Alois Josef Schrenk z Notzinku (v úřadě 1838 – 1849). Šéf pražské arcidiecéze si Třemšín zamiloval a na různých místech nechal od vrcholu vysekat průseky, u nichž byly umístěny altánky s pomůckami na zkoumání okolí. V jednom altánku, píše Hille, byl prý světelný přístroj, který zprostředkoval spojení Třemšína se zámkem v Rožmitále, v němž sídlila hospodářská správa církevního panství.

Spisovatel a badatel Jan Čáka (1929 – 2018) a další připisují první rozhlednu ve tvaru pyramidy už arcibiskupovi Vilému Florentinu Salm-Salmovi (v úřadě 1793 – 1810). Čáka ve své knize Brdské toulání z roku 1983 o něm píše, že to byl snad první církevní pán, který si získal srdce poddaných. Rožmitál měl rád a často do něj – na rozdíl od svých předchůdců, kteří rožmitálské panství brali jen jako jakousi spižírnu arcidiecéze – zajížděl. Nechal například opravit zámek a vysušit bažiny mezi Podzámeckým rybníkem a rybníkem Kuchyňka, na jejichž místě vybudoval park, kam bylo o nedělích dovoleno Rožmitalanům chodit.

Nejvíc si ale oblíbil Třemšín, který se dočkal estetické, takřka parkové úpravy. Jan Čáka píše: „Hustý porost v zříceninách byl zčásti vykácen a v prostoru hradu i jeho blízkého okolí byly založeny procházkové chodníky, často pracně skládané v kamenitém terénu. Na samém vrcholku hory, v místě, kde kdysi stávala hradní věž, byla vybudována kruhová podezdívka a na ní postavena pyramida z kmenů završená vyhlídkovou plošinkou.“

Arcibiskup to jistě myslel dobře, ale svou bujarou stavební činností zničil poslední zbytky třemšínského hradu. Po jeho skonu v roce 1810 navíc cestičky i pyramida zmizely.

Ke knížeti Salm-Salmovi se na Rožmitálsku váže ještě jedna vzpomínka. Svou dobrotou totiž vlastně přivodil – samozřejmě nechtěně – tzv. rožmitálskou rebelii. Rožmitálští po jeho smrti rezolutně požadovali na církevních autoritách, aby byl pohřben u milovaných poddaných v milovaném kraji, tedy u nich. Nestalo se tak a za vzpouru navíc řada občanů dostala na zámeckém nádvoří od panstva výprask lískovou holí a někteří skončili i ve vězení. Ale to už je jiná historie …

Arcibiskupové Vilém Salm-Salm (vlevo) a Alois Schrenk

Salm-Salmova pyramida podle Jana Čáky

V roce 1888 nechal na Třemšíně postavit rozhlednu arcibiskup František kardinál Schönborn (ve funkci 1885 – 1899), tedy hned třetí rok od počátku svého mandátu. Dřevěná věž měla čtyři patra a od základny až k vrcholu měřila osmnáct metrů. Do nejvyššího podlaží, v němž chránila turisty před rozmary počasí převislá střecha, vedly 84 schody. Pro snazší přehled byla na vyhlídkové plošině instalována tabulka s orientačními body.

O sedm let později do rozhledny udeřil blesk a pochroumal ji natolik, že musela být podepřena čtyřmi mohutnými trámy. Přesto sloužila svému účelu až do roku 1915, kdy byla pro špatný stav rozebrána.

Historik August Sedláček, autor dodnes uznávaného patnáctisvazkového díla Hrady, zámky a tvrze Království českého napsal, že z vyhlídky „člověk může oči nechat na obrazu, který se nám naskytuje“. Nevíme, zda byl Sedláček na vrcholu Třemšína osobně, je ale jisté, že mu poznatky určitě zprostředkoval jeho dobrý přítel Jan Pavel Hille, který mu pro jeho knihy fotografoval historické památky, mimo jiné i zbytky třemšínského hradu.

Na přelomu století známý pražský učitel a spisovatel Jan Klecanda popsal výhled z rozhledny takto: „Mnoho jest krásných krajin v naší milé vlasti, ale málo jest pohledů podobných tomu, jaký se naskýtá udivenému zraku poutníkovu z vrcholku Třemšína. Těch 30 neb 40 namnoze rozsáhlých rybníků, jež se před námi v krajině blatenské a lnářské lesknou, jako zlaté cetky na pestrém nádherném rouše, ty milé české osady s bílými kostelíky mezi malými háji a sady ovocnými, jako ostrůvky roztroušené po vlnité půdě, dodávají krajině tolik půvabu.“

Z třemšínské rozhledny býval daleký rozhled všemi směry, jen k severu bránily v lepším výhledu vrchy Tok a Praha, i když mezi nižšími kopci bylo možné více na východ pozorovat Příbram a okolní obce.

Kněz Jan Pavel Hille a titul jeho knížečky z roku 1913

Rozhledna z roku 1888 sloužila do roku 1915. Foto: J. P. Hille

Od roku 1915, kdy byla ztrouchnivělá Schönbornova rozhledna zbourána, zůstal vrcholek Třemšína bez vyhlídky. V té době už začínal turistický ruch a tak bylo záhodno, aby se výhled do krajiny zase obnovil. Klub českých turistů a po roce 1918 jeho nástupce Klub československých turistů několikrát žádal pražské arcibiskupství, aby obnovil alespoň jednoduchou rozhlednu, ale marně. Začátkem 20. let se za rozhlednu přimlouval i Svaz československých měst, ale v té době měla pražská arcidiecéze jiné starosti. Arcibiskup František Kordač (ve funkci 1919 – 1931) musel hlavně srovnat římskokatolickou církev s novou republikou, která se po historických zkušenostech nechovala vůči Vatikánu vůbec vstřícně a založila si vlastní Církev československou husitskou.

Vzrůstající počet turistů a s tím spojené očekávané finanční povznesení obyvatel třemšínského regionu donutilo v roce 1924 rožmitálského starostu Josefa Pobudu, aby jménem Starostenského sboru kraje podtřemšínského a Starostenského sboru pozdyňského (hvožďanského), čili jménem starostů všech obcí dotyčné oblasti, požádal arcibiskupa Kordače o vybudování rozhledny.

„Nezřízením nové rozhledny“, píše starosta v dopise, „utrpělo město Rožmitál i vůkolní obce velkou škodu, ježto příliv turistů a cizinců tím velmi značně poklesl. Zničením průmyslu železářského ve zdejším městě a kraji zůstává pouze turistika a cizinectví jako jediná hospodářská složka pro zdejší kraj a zástupcům všech obcí musí na tom záležeti, aby se nejen udržela, ale i posílila.“

Starosta se bláhově domníval, že „eminence blahovolně vyjde žádosti vstříc“. Nevyšla. Na Třemšíně se provizorní rozhledna, vlastně triangulační věž, objevila až po znárodnění církevního majetku po druhé světové válce. Mezitím se objevil zajímavý návrh, který ale přišel v úplně nevhodnou dobu.

Žádost starostenských sborů pražskému arcibiskupovi. Státní okresní archiv v Příbrami

Během první republiky se často o rozhledně na Třemšíně uvažovalo, ale bohužel jen v teoretické rovině. Na konci 30. let však konečně došlo ke konkrétnímu činu.

Čtvrt roku po zřízení Protektorátu Čechy a Morava, kdy se ještě všeobecně nevědělo, co nacisti dovedou, zažádalo město Rožmitál a místní odbor Klubu českých turistů o zřízení rozhledny městskou radu v Plzni. K dopisu z 20. června 1939 byl přiložen architektonický návrh plzeňského architekta Ing. arch. Svatopluka Jankeho.

Jeho třiadvacetimetrová rozhledna by měla dřevěné schodiště, krytou verandu, restauraci, noclehárnu se čtrnácti lůžky a byla by vytápěná kamny na dřevo. Nechybělo by ani venkovní okénko pro prodej vstupenek, pohlednic a upomínkových předmětů. Prodávalo by se i něco k snědku a točilo pivo. Návštěvníkům by bylo samozřejmě k dispozici WC, k posezení lavice kolem věže a k rozptýlení ptačí voliéra. K rozhledně by se přicházelo od kapličky.  Rozpočet, který vypracoval stavitel Karel Houra ze Sušice, narozený ovšem ve Hvožďanech, tehdy činil „při prvotřídní kvalitě materiálů a práce“ 116.898 K.

Stavitel Houra i architekt Janke byli na Rožmitálsku dobře známi. Karel Houra (1902 – 1989) například vyhrál v roce 1934 obálkovou soutěž na stavbu železobetonového mostu ve Starém Rožmitále, kterým obec nahradila nedomyšleně postavený, dřevěný a částečně železný a kamenný most z roku 1926. Je rovněž autorem prvorepublikové přestavby restaurace Slavie na rožmitálském náměstí a dalších staveb ve městě.

Svatopluk Janke (1909 – 1995), který byl i známým malířem a grafikem, se v roce 1972 podílel na výstavbě kulturního domu ve Starém Rožmitále, když byl autorem interiéru. Rožmitál měl velmi rád, často sem zajížděl a řadu scenérií a budov výtvarně ztvárnil ve svých malbách a na svých grafických listech. Jeho litografie rožmitálského zámku či dalších staveb v našem městě možná ještě visí v leckteré domácnosti. A potomci těch, kteří se téměř před 50 lety podíleli na stavbě kulturního domu, jistě doma opatrují číslované děkovné diplomy vytvořené právě Svatoplukem Janke.

Dvě varianty rozhledny, které vypracoval architekt Janke. Státní okresní archiv v Příbrami

Svatopluk Janke (na snímku vlevo s předsedou MěNV Jiřím Plachým) se v 70. letech podílel na výstavbě Rožmitálu

Jankeho kresba farního kostela ve Starém Rožmitále

Další výšková stavba se na Třemšíně objevila po druhé světové válce. Nejednalo se však o rozhlednu, ale o dřevěnou triangulační věž, která byla dostatečně vysoká, aby překonala výšku stromů a nabídla výhled do okolí. Na Třemšíně však stála krátce, neboť v šedesátých letech podlehla silné vichřici.

Spíše provizorní stavba vyrostla na Třemšíně v sedmdesátých letech, a to pro potřeby armády. Hojně ji však využívali i turisté. V roce 1990 byla opravena a nadále volně přístupná. Brzy však věž přerostly okolní listnaté stromy a tak jakýsi výhled do kraje byl možný pouze v zimě po opadání listí. Postupem času začala dřevěná, devět metrů vysoká stavba nezadržitelně chátrat.

V roce 2012 byly kvůli hnilobou napadeným nosným sloupům odebrány tři výstupní žebříky, zlikvidováno spodní patro a z „rozhledny“ zbylo jen nepřístupné torzo. 25. července o tři roky později dokonal dílo zkázy požár a den nato se konstrukce zřítila. V té době už ale zase Třemšín na základě zákona o církevních restitucích patřil Arcibiskupství pražskému.

Ještě ale před tím, v roce 1999, kdy byl Třemšín státní, vyhlásilo město Rožmitál ve spolupráci se Svazkem obcí Třemšín veřejnou sbírku na výstavbu nové rozhledny. Během jejího ročního trvání bylo sice vybráno 160 tis. Kč, jednalo se však o částku, která představovala pouze desetinu odhadovaných nákladů.

V roce 2000, uvádí internetová stránka  rozhledny.webzdarma.cz, se nabídla plzeňská firma GES Electronics, že na Třemšíně postaví 40 metrů vysoký vysílač mobilního operátora. Opláštěná železná konstrukce se však zásadně nelíbila okresnímu úřadu v Příbrami, který stavbu zamítnul.

Když byly v roce 2002 v Rožmitále vystaveny čtyři různé makety budoucí rozhledny vypracované studenty Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a místní občané měli vybrat jednu z variant, zdálo se, že je vše na dobré cestě k úspěšnému vybudování věže. Veškerá snaha ale záhy ztroskotala na nedostatku financí a na obavách archeologů týkajících se možného znehodnocení vrcholu kopce.

Poslední roky se na dřevěnou věž postavenou armádou (na snímku Terezy Dudíkové) již nedalo vylézt ...

... až se 25. července 2015  po požáru zřítila. Foto: Ing. Josef Hrdina

Podle rozhledny.webzdarma.cz svitla v roce 2007 naděje rozhlednu zafinancovat ze státních kompenzačních dotací pro obce v regionu v souvislosti s chystaným americkým radarem, které sliboval premiér Topolánek. Celá akce s výstavbou radaru však byla po mohutných protestech veřejnosti pozastavena.

Nezávisle na slibech vlády jednala o rozhledně rožmitálská radnice, která se ostatně proti radaru spolu s dalšími obcemi rezolutně postavila. Začátkem roku 2008 už začali radní posuzovat studii věže, ta však neprošla městským zastupitelstvem. Navíc zastupitelé doporučili ustavit odbornou komisi, která by se výběrem vhodného projektu zabývala.

Komise se shodla na vyloučení kamenné stavby pro vysoké náklady. Rovněž tak na doporučení architektů vyloučila celodřevěné stavby, které mají krátkou životnost. Nakonec komise shromáždila třicítku různých typů rozhleden, z nichž pak byly vybrány tři typy, které byly předloženy osmi projektantům. Ti měli připravit studie a na základě následného výběru komise prezentovat zastupitelstvu vhodné návrhy.

Začátkem roku 2009 psal Příbramský deník, že do jara vybere komise architektonický návrh, který předloží zastupitelstvu a radnice následně zažádá o peníze z některého z dotačních titulů. Dotace ale nepřišly a základním problémem byl tedy zase nedostatek finančních prostředků, i když se na stavbu vybíraly peníze na mnoha turistických a společenských akcích formou sbírky. K umístění stavby se mezitím aspoň souhlasně vyjádřila řada příslušných orgánů, a to i včetně Státního archeologického ústavu Praha.

Podoba nové rozhledny byla rožmitálskými zastupiteli vybrána v březnu 2009. Jednalo se o projekt rožmitálského architekta Lukáše Pejsara, který již v roce 2008 navrhnul pro Třemšín betonovou rozhlednu, která ovšem nebyla přijata. Jeho nový návrh představil rozhlednu 25 metrů vysokou, tvořenou kovovým vřetenem s nosným pilířem a dřevěným opláštěním.

I když se stavba rozhledny objevovala každý rok v investičním plánu města, její osud nezávisel jen na chybějících penězích. O Třemšín totiž v rámci nároků na bývalé arcidiecézní  lesy zažádalo podle zákona o církevních restitucích Arcibiskupství pražské. Sice jej ještě spravovaly Lesy České republiky, ale už o něm nemohly rozhodovat.

Dva z vícero- nepříjatých - návrhů z roku 2008 (vlevo ateliéru Architecture Arsfabrica, vpravo Lukáše Pejsara)

Nový návrh architekta Lukáše Pejsara z roku 2009, který měl být realizován

Arcibiskupství pražské po opětovném nabytí lesních nemovitostí včetně Třemšína oficiálně prohlásilo, že je připraveno na bájném vrchu jižních Brd vybudovat rozhlednu. Začátkem roku 2017 nabídlo město Rožmitál církvi již hotový Pejsarův projekt, arcibiskupský úřad ale o něj neprojevil zájem. Namísto toho nechal vypracovat svůj vlastní návrh, který představil v polovině tohoto roku veřejnosti.

Na konci srpna řekl Vladimír Tylš z investičního odboru správy majetku pražské arcidiecéze Mladé frontě Dnes, že rožmitálská radnice už vydala stavební povolení a na jaře příštího roku arcibiskupství počítá se zahájením stavby. Přestože potřebné dřevo dodá jeho polesí, na celkový rozpočet asi osm milionů korun bude církev stejně shánět dotaci.

Třicet sedm metrů vysoká rozhledna, jejíž projekt vypracovali architekti Jan Brotánek z Rožmitálu a Jan Karel z Příbrami, nebude stát přímo na vrcholu, ale zhruba o devět metrů níž na louce. Vyhlídková krytá plošina má být v takové výšce, aby v pohodě přesáhla vrcholky vzrostlých stromů.

Nosná konstrukce bude z dřevěné kulatiny, doplněná o ocelové ztužující prvky. Rozhledna tak bude tvarem připomínat pravidelný komolý šestiboký jehlan. Na věž naváže dřevěný vyhlídkový ochoz se zastřešením, také ve tvaru šestiúhelníku. Na vyhlídku se bude stoupat točitým schodištěm uprostřed, které bude vyrobeno z klasických a běžně užívaných, žárově zinkovaných ocelových roštů.

Autoři projektu mysleli i na případný nával turistů. Ti se budou moci vyhýbat při cestě vzhůru či dolů v mezipatrech. S ohledem na minimální poškození přírody se nebude konstrukce rozhledny zhotovovat na místě, ale bude už předem z větší části smontována ve výrobní hale. Plocha pod ní bude vydlážděna štípanými kamennými placáky.

Vyhlídková věž má stát v roce 2019 nebo 2020. Až po ní vylezou první turisté, bude to na Třemšíně od roku 1915, kdy byla pro zchátralost rozebrána rozhledna postavená arcibiskupem Schönbornem, první objekt, který ponese oficiálně název rozhledna.

Brotánkova a Karlova rozhledna bude stát na Třemšíně už příští nebo přespříští rok

Střeše bude vévodit latinský kříž, aby bylo hned jasné, komu to tady patří. Vizualizace: Ateliér Jan Brotánek