Kdo je majitel rožmitálského zámku?

(Seriál vycházel v Novinkách na šest pokračování v listopadu 2014. Na konci roku 2015 jsme jej doplnili a aktuální informace. Souhrnně je rovněž zveřejněn v rubrice Kauza rožmitálský zámek.)

V posledních dnech se situace kolem dominantní stavby celého města opět rozvířila, a to díky propadlé střeše v bývalé hospodářské části objektu.  Majitel nechává tuto historickou památku chátrat, s radnicí ani s památkovým úřadem nekomunikuje a v Rožmitále se za poslední roky objevil jen jednou, když se k zemi svalila stodola. Její zřícení si totiž vysvětlil tak, že mu spadl celý zámek.

Majetkové propletence i jejich vývoj, kde figuruje na začátku v roce 1998 rožmitálský městský úřad a pak až do roku 2012 Arcibiskupství pražské si můžete osvěžit ve zmíněné rubrice. My se však budeme v tomto materiálu, který byl zveřejněn na pokračování v Novinkách, věnovat osobě jistě nejhlavnější – americkému a českému občanovi dr. Rodericku Marshallovi. Byl to totiž on, kterému vlastně pražský arcibiskup zámek v roce 2000 daroval, aby jej jako správný hospodář zveleboval. Arcibiskupství tehdy na správu zámku nemělo ani finance ani zkušenosti a tak si zavolalo na pomoc pana Marshalla, se kterým už dříve spolupracovalo na podobných projektech, i když patrně mnohem menších.

Praskající zdi starobylé stavby ještě pamatují námi každoročně oslavovanou královnu Johanu i jejího bratra Jaroslava a synovce Zděnka. Pamatují ale také mladé Gryspeky, kteří se svému bavorskému katolickému předkovi odrodili a dali se na protestantskou víru. Císařská konfiskační komise je pak dva roky po bitvě na Bílé hoře pro účast v rebelii odsoudila ke ztrátě panství a tedy i zámku. Rakouský císař Ferdinand II. jej poté v březnu 1623 daroval za zásluhy pražskému arcibiskupovi.

Po roce 1948 byl zámek znárodněn, využíval se k bydlení a hospodářské činnosti a počínaje rokem 1991 se nad ním začal vznášet blokační paragraf. Město sice do něj už nejméně 15 let sypalo peníze na opravy, ale v roce 1998 ho to přestalo bavit. Proč financovat něco, co nebylo jeho? Z tohoto úhlu pohledu bylo asi správné, že zámek byl církvi v tomto roce – jak to prezentuje arcibiskupství - „vnucen“ výměnou za budoucí společenské centrum, aniž se počkalo na nějaké restituce, které stejně přišly až za 16 let.

V roce 2000 arcibiskupství založilo eseróčko Trinity Group, které se stalo majitelem zámku. V něm si nechala církev 20% a 80 % dala panu Marshallovi. Několik let bylo město ujišťováno, jak bude zámek opraven a otevřen veřejnosti. Před několika lety ale náhle vše, tedy jen sliby, ustalo. Arcibiskupství z firmy v roce 2012 vycouvalo a pan Marshall zmizel do Afriky.

Nyní se přeneseme do nejčernější Afriky, a to do Rwandy a východního Konga, na jejichž území zuřila od začátku 90. let 20. století občanská válka mezi znesvářenými kmeny Tutsiů a Hutuů. Krvavá řež se po několika letech změnila v genocidu, které padl za oběť milion lidí. Další miliony uprchly do sousedních zemí.

Rwanda a především Kongo má velké nerostné bohatství, o které mají zájem nadnárodní koncerny. Těží se zde rudy obsahující cín, wolfram a především tantal, který má nezastupitelné místo ve výrobě mobilních telefonů a ostatní elektroniky.

V Kongu a ve Rwandě operuje i německá firma H. C. Starck, dřívější dceřiná firma koncernu Bayer. Sama rudu netěží, pouze ji kupuje. Ve svém sídle v Goslaru ji pak rozmělní na prášek a pomocí kyselin z ní odštěpí tantal.

V letech 2000 a 2001 byl H.C.Starck největším odběratelem rudy z Konga, a to i přes občanskou válku, masové popravy, nucené práce a mučení. V roce 2001 projednávala činnost německé firmy Organizace spojených národů, která se marně snažila genocidě zabránit. Němcům vmetla do tváře, že svými nákupy podporují rebely v Kongu.

Ozbrojené skupiny si ročně díky nelegálnímu obchodu s nerosty přicházely na 200 mil. dolarů. H.C. Stark sice prohlásil, že rudu odebírá jen od zavedených obchodních společností, které mají ústředí v Evropě nebo USA, ale to světové veřejnosti nestačilo.

A tak německá společnost založila dceřinou firmu H.C.Starck Resouces GmbH a jejím prostřednictvím koupila 24. listopadu 2006 ve Rwandě 85 procent v malé hornické firmě Natural Resources Development (NRD), aby měla jistotu, že surovina nepochází z ilegálních zdrojů. Patnáct procent ve firmě má rwandský občan Ben Benzinge, což je důležitá informace, která bude hrát velkou roli v dalším textu.

Od vlády firma dostává licenci na průzkumnou, těžební a obchodní činnost na čtyři roky v pěti rwandských oblastech. Ředitelem je jmenován německý odborník, který před tím působil 25 let ve stejné branži v Kongu. Aby se ještě více ztišila kritika firmy, pozve do Rwandy zástupce federálního institutu přírodních zdrojů z Hannoveru, aby u ní zavedli certifikační systém od těžby až po vývoz, aby bylo stále zřejmé, že ruda v celém procesu manipulace je legální.

Politická situace ve Rwandě se mezitím uklidnila, rwandská ekonomika zažívá boom a H.C.Starck, který obrátil pozornost do Asie, už firmu H.C.Starck Resources GmbH nepotřeboval.

Na konci roku 2010 ale ještě vystřídá před čtyřmi roky jmenovaného německého manažera – panem Roderickem Marshallem.

Den před Štědrým večerem německá centrála firmu H.C. Starck Resources GmbH , a tím i svůj podíl ve firmě NRD, která se mezitím stala jednou z největších těžařských společností ve Rwandě, prodává – společnosti The Spalena Company LLC registrované v roce 1998 v USA ve státě Delaware. Pan Marshall pokračuje ve funkci generálního ředitele NRD.

Že vám to něco připomíná? Ano, existuje firma The Spalena Company paní Ing. Zuzany Mruškovičové, pětinové majitelky rožmitálského zámku. Ale pozor: Její firma je jako společnost s ručením omezeným vedena u rejstříkového soudu v Bratislavě a v Praze. Takže jde určitě jen o shodu názvů.

Některému čtenáři se může zdát, že jsme o majiteli rožmitálského zámku začali hodně zeširoka. Ale to mělo svůj účel. Dále bude tolik faktů, ale také tolik rozporuplností, tvrzení proti tvrzení, že to jinak nešlo.

Ve Rwandě působí vedle společnosti Narural Resouces Development (NRD) na tři sta těžařských firem, většinou však malých a leckde k tomu si ještě horníci těží na vlastní pěst a nálezy prodávají licencovaným společnostem.

Jednou z těch menších je společnost Bay View Group LLC, kterou na konci roku 2009 označil rwandský deník The New Times za americko-slovenskou investiční skupinu. Tehdy se totiž zviditelnila prohlášením, že bude ve Rwandě kromě těžby cínové rudy investovat do montovny automobilů, mechanizace pro zemědělství a do „rozvoje lidských zdrojů.“ Jako kontaktní osoba firmy Bay View Group LLC byl v roce 2010 v oficiální ročence rwandského exportu uveden – Roderick Marshall.

Ve Rwandě ale operovala a stále operuje i jiná společnost se stejným názvem – Bay View Group o.z. Jde o neziskovou organizaci zapsanou na Slovensku, v jejíž správní radě je – Ing. Zuzana Mruškovičová a jedním z expertů - Roderick Marshall.

Podle webové stránky (ze všech firem, o kterých píšeme, má webovou stránku jen Bay View Group o.z.a také H.C.Starck) provádí toto občanské sdružení bohulibou činnost v odlehlé hornaté provincii Bisesero, kde Bay View LLC těží cínovou rudu.

Společně právě s touto těžařskou firmou a především díky podpoře slovenského sponzora EcoInvest a Vysoké školy zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty postavila v roce 2011 v oblasti, kde jsou tři lékaři na 100 tisíc obyvatel, zdravotní kliniku v hodnotě 75 tisíc euro.

Vysoká škola sv. Alžběty v Bratislavě je nezisková organizace, která připravuje studenty v duchu křesťanské etiky pro charitativní a misijní činnost. Jen tak mimochodem – škola má pobočku i v Příbrami. Do konce letošního roku pracují na klinice ve Rwandě lékaři ze Slovenska i z Čech a od ledna 2015 ji přebere rwandský zdravotnický personál.

Dr. Marshall ale nepředává své zkušenosti jen ve Rwandě a v oblasti těžby nerostů. Poradenská firma Jillson & Marshall Associates (J&MA), v níž má obchodní podíl, registrovaná stejně jako The Spalena Company LLC v liberálním Delaware, radila například v roce 2010 slovenskému ministerstvu dopravy. A i ve slovenském občanském sdružení Bay View Group je pan Marshall uváděn jako expert právě za firmu J&MA.

Od roku 2010, který je v jeho profesním životě přelomový, ale soustřeďuje svoji činnost jen na Rwandu a Amerika a Evropa, včetně České republiky a včetně zámku v Rožmitále, je mu stále více a více vzdálenější.

V roce 2011 si Roderick Marshall, generální ředitel těžařské firmy Natural Resources Development (NRD), tiskem označované za největšího hráče ve rwandském hornictví, svolává novináře a oznamuje jim svůj plán: NRD postaví jižně od hlavního města Kigali zpracovatelský závod na rudu v hodnotě 3 mil. USD. Nový závod podle Marshalla zvýší kvalitu rwandských minerálů a zvýší jejich cenu na mezinárodním trhu. Jeho ředitel Rwanďan Ben Benzinge, který za pár měsíců způsobí Marshallovi hodně vrásek, novináře ujišťuje, že NRD nenechává stranou ani rekultivaci přírody a společenský rozvoj okolních komunit.

12. října 2011 znovu zaregistroval rwandský obchodní rejstřík firmu NRD na jméno dr. Marshalla s uvedením, že je i generálním ředitelem. Vše se zdálo v pohodě. Pak ale zahřmělo z čistého nebe.

8. února 2012 totiž Ben Benzinge, jeho rwandský ředitel, přijel z rejstříkového soudu s osvědčením, že majitelem firmy je on a že také on jejím generálním ředitelem. Za několik týdnů napsal prostřednictvím právní kanceláře Marshallovi dopis, ve kterém jej odvolal z funkce generálního ředitele a jmenoval se do ní sám.

„Podle instrukcí současného generálního ředitele pana Benzinga máte za povinnost okamžitě připravit hladké předání funkce v pondělí 6. srpna 2012 v 9.00“, píše se v dopise právního zástupce, ze kterého citoval deník Great Lakes Voice. Dopis rovněž Marshalla instruoval, jak má předat majetek společnosti včetně vozidel a těžebního zařízení.

Samozřejmě, že si šel pan Marshall stěžovat na Rwandskou rozvojovou radu (RDB), která rejstřík spravuje. A tam mu vedoucí úřadu nejenže nevysvětlila, jak mohla být vydána dvě osvědčení na dvě různá jména, ale ještě mu navíc sdělila, že RDB přece nerozhoduje, kdo má být generálním ředitelem. A jelikož jsou oba pánové akcionáři ve stejné firmě, mají se dohodnout.

Úřad RDB se v celé vzniklé kauze vůbec choval podivně, což asi zrovna nesvědčí o velkém pořádku na rwandských úřadech. To ostatně Marshall paní vedoucí vyčetl, když mu tvrdila, že žádné zakladatelské dokumenty firmy NRD na rejstřík vůbec nepřinesl. Marshall se ale nedal a v obchodních kruzích začal rozhlašovat, že úřad se stal obětí podvodu, jeho dokumenty si nechal ukrást a úplně selhal v ochraně zahraničních investorů.

Rada RDB se poté nechala slyšet, že nepřestane-li pan Marshall s napadáním rwandských úřadů, bude pohnán před soud pro pomluvu.

Přesto RDB raději vydala prohlášení, že v hornické společnosti Natural Resources Development (NRD) funkci generálního ředitele pozastavuje, dokud se nevyřeší stížnosti, které by mohly vést k ohrožení zájmů všech akcionářů společnosti.

Pana Benzinga to však neodradilo od toho, aby nevyužil na pár týdnů získané pravomoci. Vyházel vedoucí personál společnosti v oblasti Nemba, zkonfiskoval tam její majetek a uzavřel zde jednu z pěti koncesí, na kterých firma těží.

Deníku Great Lakes Voice řekl pan Marshall v srpnu 2012: „Co Rwandská rozvojová rada (RDB) ve skutečnosti udělala je to, že úmyslně chtěla dát zahraniční investici v hodnotě 20 milionů dolarů včetně rozhodovacích pravomocí člověku, který už nepatří do naší firmy. Vše, co teď dělá, je sabotovat investice, které by měly být právě tímto úřadem chráněny.“  Vyšetřování redakce listu opravdu odhalilo, že pan Benzinge svých 15 % akcií prodal a dostal za ně 700 tisíc euro. Ve rwandském obchodním rejstříku ale o tom nebylo ale ani slovo, takže RDB Benzinga stále považovala za akcionáře.

V září roku 2012 je ale úřadem ve funkci generálního ředitele potvrzen Roderick Marshall. Mohlo by se zdát, že vše pro Marshalla skončilo šťastně, ale ten dobře ví, že se bude pokračovat.

Marshallova firma totiž měla už jednou potíže s rwandskými úřady, a to v roce 2011. Náhle se totiž ztratil dokument nutný pro založení konta v bance a jiná banka dokonce trvala na zrušení účtů firmy.

Pan Benzinge Marshallovo opětovné jmenování do funkce generálního ředitele ale neakceptoval a celý spor přebral arbitrážní soud.

Mezitím vyhlašuje rwandská vláda nový horní zákon, který podstatně stíží podmínky pro těžařskou činnost. Aby nějaká firma nyní dostala licenci, která může být v rozmezí od pěti do třiceti let, musí v dané lokalitě prokázat dostatečné zásoby nerostu, předložit plán investic a studii proveditelnosti.

Novináře ale především zajímá spor Benzinge versus Marshall. Dokonce v této věci zpovídají The New Times v červenci letošního roku státního tajemníka, jenž má ve vládě na starosti přírodní bohatství. Ten se nechce k věci vyjadřovat a odkáže novináře na rozhodnutí soudu, kdo je právoplatným vlastníkem.

V době soudního projednávání eskaluje přestřelka mezi Marshallem a Benzingovými právníky.

Roderick Marshall prohlašuje, že vlastní 100 % akcií společnosti a z vedení firmy byl nelegálně a násilím svržen. Slovo násilí mělo asi opodstatnění, neboť k uzavření jedné koncese si Benzinge najal i policii a soudního vykonavatele, který byl později zbaven funkce.

„Benzinge nikdy nebyl akcionářem v této nynější společnosti NRD, jen použil podvodných prostředků a známostí na vysokých místech, aby nad společností převzal kontrolu,“ řekl Marshall 1. srpna 2014 deníku Rwanda Today.

Po této pasáži už možná začínáte kroutit hlavou, že tady něco nesouhlasí. Byl tedy Benzinge patnáctiprocentním akcionářem nebo ne?

Vysvětlí nám to Benzingovi právníci, které list cituje.

Podle nich „všechny problémy začaly, když majoritní němečtí akcionáři společnosti NRD Rwanda Ltd vytvořili v Německu další společnost bez vědomí minoritního akcionáře pana Benzinga. Všechny platby z transakcí společnosti NRD Rwanda pak probíhaly přes účty této nově založené společnosti v Německu. Rwandský akcionář nad tím vyjádřil znepokojení a němečtí investoři, aby se vyhnuli nebezpečí, se raději společnosti zbavili. Její aktiva i jméno prodali firmě H.C. Starck Resources GmbH a tu následně prodali panu Marshallovi (naše poznámka: tedy vlastně firmě The Spalena Company LLC). Ten tímto zdědil dřívější transakce, které jsou rwandskými soudy považovány za nezákonné.“

Člověk by tedy získal dojem, že Roderick Marshall patrně před Vánocemi v roce 2010 nekoupil od Němců firmu, ale jen její skořápku. Mohlo by tomu nasvědčovat i rozhodnutí arbitráže, která zveřejnila nález, že Marshall nabyl firmu nelegálními transakcemi původních německých investorů. Akvizice firmy NRD i jmenování R. Marshalla jejím generálním ředitelem tím bylo neplatné, neboť neodpovídalo zákonu.

A toto rozhodnutí arbitrážního soudu potvrdil i nejvyšší soud. Ten navíc rozhodl, že NRD musí Benu Benzingovi zaplatit 23 tisíc dolarů za nevyplacené dividendy.

Poslední zmínka o firmě a panu Marshallovi, kterou lze z veřejných zdrojů vystopovat, je z 5. srpna 2014 v novinách The Great Lakes Voice. Část zprávy doslovně ocitujme:

„Benzinge nikdy nezaplatil za akcie, o nichž tvrdí, že je vlastní. V roce 2006 mu byla dána opce na zakoupení malého množství akcií, on ji ale odmítl.“ řekl včera Marshall v exkluzivním rozhovoru pro náš list.

I když Marshall nesouhlasí s verdiktem Nejvyššího soudu určujícím kompenzaci Benzingovi ve výši 23 tis. USD, jeho společnost byla ochotna ji zaplatit a pokračovat v činnosti. Ale po vynesení rozsudku 2. května 2014 si Benzinge najal ani ne za měsíc soudního vykonavatele, který s pomocí policie podnik zavřel.

„Toto je totální zneužití práva. Jak dokázal Benzinge dostat od všech pomoc, aby zavřel dvacetimilionovou investici kvůli 23 tisícům dolarů? Pan Benzinge teď každému tvrdí, že vlastníkem NRD je on – a veškerou činnost zarazil. Jak se tohle může stát?“ říká Marshall.

Jakmile byla firma zavřena, nevytěžila do dneška ani tunu nerostu. Marshall si stěžoval na několika vládních úřadech, ale situace se pro něj nezměnila.

„Benzinge, společně s dalšími, napadá agresivně firmu a její byznys už léta, což ji stojí ve ztrátách miliony dolarů.“, říká.

Benzingova činnost je však obhajována jeho právníkem, který prohlašuje, že jeho klient je jediným vlastníkem NRD a že Marshall se za vlastníka jen vydává.

„Nejvyšší soud rozhodl v náš prospěch. Marshall ztratil veškerá práva ve společnosti. Nereprezentuje NRD a nechtějte slyšet, co vykládá“, říká Benzingův obhájce a pokračuje:

„Kdykoli se nabytí společnosti děje nezákonnými transakcemi jako v tomto případě, osvědčení o vlastnictví nemá před soudem žádnou hodnotu.“

Spor vehnal firmu NRD do dluhu ve výši téměř 2 mil. USD na daních a 175 tis. USD poté, co byla zažalován za škodu vzniklou zpožděním platů zaměstnanců."

Potud noviny The Great Lakes Voice z 5. srpna 2014.

Jaká je situace teď, v listopadu, nevíme. Ale jedno je jasné: Dr. Roderick Marshall nemá ve Rwandě na růžích ustláno.

Nebylo by pro něj lepší a jednodušší věnovat se rožmitálskému zámku?

Mr. Marshall, come back from Africa and take care of your assets!

Dodatek z 19. srpna 2015: Jak jsme dodatečně zjistili, spor mezi Benem Benzigem a Roderickem Marshallem o to, kdo je vlastníkem firmy Natural Resources Development (NRW) těžící nerosty ve Rwandě, pokračuje. Oba pánové měli 6. července 2015 další stání před obchodním soudem v hlavním rwandském městě Kigali, přičemž pan Benzige byl stranou žalující a pan Marshall žalovanou. Jaký byl výsledek stání, ale nevíme. Patrně bude následovat další.

Dodatek z 5. října 2015: Jak dopadly znesvářené strany už víme. Pan Marshall o svůj podnik ve Rwandě přišel a vrátil se do České republiky. Paní Mruškovičová v Africe zůstala, aby firmu zavřela.

Více o rožmiktálském zámku si přečtěte na https://www.staryrozmital.cz/kauza-rozmitalsky-zamek/

Zdroje, ze kterých bylo čerpáno:

Audit NRD na koncesích Nemba a Rutsiro 2011, Bay View Group o.z., webová stránka, Coventry University, zpráva Conflict Coltan 2011, Deutsche Welle 13.8.2010, Die Zeit, 2011, Exportní ročenka Rwanda Development Board 2010, Great Lakes Voice 8.8.2012, 10.9.2012 a 5.8.2014, Handelsblatt 5.4.2011, Handelsregister des Amtsgerichts Braunschweig, H.C. Starck - tiskové prohlášení 21.1.2011, Mining in Africa - DLA Piper 2012, Mining Review 7.12.2011, Rwanda Today 1.8.2014, Rwanda Natural Resources Authoriry - výroční zpráva 2012, The East Africa 26.7.2014, The New Times 25.11.2009, 7.1.2010 a 27.7.2014 a The Rwanda Focus 4.9.2013, www.judiciary.gov.rw