(Seriál vycházel v Novinkách na sedm pokračování v únoru 2019)
Začátkem roku 1919 založilo na 150 cvokařů České družstvo pro výrobu cvočků a hřebů v Rožmitále se sídlem ve Starém Rožmitále, které se však udrželo jen necelé čtyři roky. Než se ale dozvíme, co vedlo naše předky před sto lety k ustavení družstva, když ve vedlejším Věšíně už existovalo cvokařské výrobní družstvo 27 let, podívejme se, jaké byly v poválečné době společenské a politické poměry.
„Nouze a mizerné zásobování neklesaly ještě ani půl roku po konci války“, popisuje situaci historik Jan Čurda, „a davy hladových lidí se valily ulicemi měst. Rabovaly obchody a zabíraly byty boháčů. Návrat demobilizovaných vojáků prudce zvedl nezaměstnanost, ale podpora v nezaměstnanosti ihned zavedená novým státem, byla na hranici možného přežití. Pracovní morálka klesala, naopak strmě stoupaly ceny věcí nezbytných k životu, především potravin.“
Nejakutnějším sociálním problémem právě zrozeného státu byla zásobovací krize u potravin a paliv. Na konci války přestal fungovat přídělový systém zásobování obyvatelstva, zásoby potravin byly odváženy do jiných částí monarchie nebo vyčerpány a na černém trhu nastal dramatický vzestup cen. Navíc epidemie „španělské“ chřipky, která propukla koncem roku 1918 a kulminovala během roku 1919, přinesla smrt tisícům lidí. S hladovou kalamitou v průběhu války a po jejím skončení souviselo rozšíření epidemií a vysoká úmrtnost.
Pohled na kostel ve Starém Rožmitálu od jihu ve 20. letech 20. století
Rusland od splavu za mlýnem ze stejné doby. Oba snímky pořídil Václav Matoušek.
Závažným sociálním problémem poválečné éry byla rovněž nezaměstnanost, která se stupňovala návratem vojáků a legionářů. Exploze nezaměstnanosti si již v prosinci 1918 vynutila uzákonění státních podpor v nezaměstnanosti, které se ale vyhnuly domáckým dělníkům a cvokařům. Podporu pobírala po dobu dvou měsíců jen asi polovina pojištěných nezaměstnaných, kteří byli existenčně odkázáni na mzdu či plat. Výše podpory byla stejně na úrovni almužny (0,60 až 5 Kč denně, demobilizovaní muži 4 Kč denně).
Během roku 1919 dosahovala průměrná denní mzda pojištěného dělníka 11,27 Kč a byla 3,7krát vyšší než v roce 1913. Naproti tomu index úředních cen 38 základních druhů spotřebního zboží se zvýšil v tomto období téměř desetkrát. Kupní síla dělnické mzdy dosahovala v roce 1919 jen kolem 35% předválečné úrovně. A kdybychom dělnickou mzdu poměřovaly s cenami na černém trhu, byl by výsledek neuvěřitelný. V květnu roku 1919 vyvrcholily hladové bouře.
Na Rožmitálsku zbylo z odhadovaného jednoho tisíce cvokařů během války jen pár stovek. Ti, co zůstali, byli přesvědčeni, že ruční kované výrobky budou mít stále budoucnost. I když už nebude tolik piflů a šerek do vojenských bagančat, tak určitě je budou potřebovat horalé. I když běžné hřebíky už zvládly vyrobit hřebíkovací stroje, tak určitě nezvládnou hrubé hřeby, kramle, panty, skoby nebo závěsy.
Cvokaři před veřtatem v domě č. p. 74 (dnes Cvokařské muzeum) ve Starém Rožmitále v roce 1914
Cvokaři za 1. světové války patrně v továrně Ferrum v Rožmitále
Na začátku roku 1919 tedy založilo na 150 cvokařů České družstvo pro výrobu cvočků a hřebů v Rožmitále se sídlem ve Starém Rožmitále. Jeho předsedou se stal čtyřiadvacetiletý František Fous a výkonným ředitelem bývalý skupovatel (obchodník) Karel Blažek, oba z Věšína.
Rožmitálští družstevníci jako by předvídali zákon č. 29/1920, který uložil ministerstvu obchodu, veřejných prací a sociální péče, aby „za účelem vymanění domácké práce z rukou soukromopodnikatelských vykořisťovatelů podporovalo mravně i hmotně tvoření výrobních družstev“.
Nabízí se otázka, proč bylo družstvo založeno, když ve dva kilometry vzdáleném Věšíně existovalo družstvo cvokařů už dvacet sedm let. A navíc v době, kdy po válce prudce poklesla poptávka po cvokařských výrobcích. Věšínské družstvo na tom bylo v této době tak špatně, že si u záložny ve Věšíně bralo půjčky na výplaty alespoň pro ty dělníky, kteří měli cvokařinu jako jediné zaměstnání a byli na ní závislí.
Že by rožmitálské družstvo chtělo konkurenčně poškodit věšínské, které se zmítalo ve finančních problémech? Vždyť u rožmitálských bylo i třináct cvokařů z Věšína včetně jeho předsedy a ředitele?
Opak je pravdou. Pro postoj nového výrobního družstva k družstvu ve Věšíně byla charakteristická snaha, aby se mu nestalo konkurentem. Vždyť by tím škodil cvokař cvokaři, soused sousedovi. A proto hned po založení nabídlo věšínskému kolektivu spolupráci ve sféře obchodní, úvěrové i organizační.
Cvokaři z Brettlova veřtatu na Zalánech (pozdější doba)
Cvokařská dílna Františka Blažka ve Věšíně v roce 1916
Diplomantka Jindřiška Králová našla na konci 70. let v archivu nástupnického věšínského družstva Kovo protokol z mimořádné valné hromady, která se konala 13. dubna 1919. V zápise se píše:
„České družstvo pro výrobu cvočků v Rožmitále přípisem svým ze dne 30.3.1919 žádá o navázání obchodních styků ohledně společného postupu v prodeji a nabídkách tak, aby obě korporace stály samostatně vedle sebe. Usneseno:
1. Rožmitálské družstvo se zavazuje vůči věšínskému družstvu a naopak, že ceny hřebíků budou dodržovat stejnoměrně v obchodě pro obchodníky a prodávati budou za stejných podmínek obchodních.
2. Jednotlivé korporace se zavazují vůči sobě solidárně, že nebudou obchodníkům, kteří zaměstnávají současné dělníky v našem odboru, respektive, kteří zaměstnávali tyto v době dřívější, vůbec své výrobky prodávati.
3. V případě, že jedna korporace od druhé by potřebovala určité druhy, zavazují se vůči sobě, že tyto sobě ze skladu dodají s 10% obchodní srážkou z ceníků obchodníkům.
4. Obě korporace učinily společný postup ohledně státní garancie a před zakročením žádosti uvede každá korporace obnos, jež žádá, jeho výši, aby garancii stát zaručil pro každou korporaci samostatně.
5. Postup další činnosti musí býti společný a obě korporace mají práva oboustranně nahlédnouti do obchodních knih, zdali podmínky jsou dodržovány.“
Nové starorožmitálské družstvo zvolilo stejný obchodní model jako věšínské a drželo stejné výkupní a prodejní ceny. V poválečné nuzné době především nahradilo skupovatele neboli překupníky a o jejich zisk se po odečtení nákladů družstevníci rozdělili.
Cvokaři Starého Rožmitálu na společné fotografii v roce 1915
Cvokaři nesoucí své výrobky k překupníkovi (pozdější ilustrační fotografie)
Nyní samo družstvo pro své dělníky nakupovalo za výhodnější ceny koks do výhní a železo na zpracování, vždy v sobotu přebíralo od cvokařů výrobky a vyplácelo jim zálohy. Výroba šerek podstatně ubyla, zato hřebíky a jiné drobné kované zboží šlo ještě na odbyt.
Výrobní postup ve veřtatech i způsob obchodu s výrobky zůstal i po válce stejný jako před deseti či sto lety. Jedinými novinkami bylo povinné pojištění dělníků a povinnost vést dodávkové knížky.
Družstvo mělo vlastní tažné koně, jež také někdy půjčovalo místním dobrovolným hasičům jako přípřež ke stříkačce. Cvokaři ze Starého Rožmitálu spolupracovali ve výrobě nejen s věšínským družstvem, ale také s cvokařskými družstvy v Hostomicích a v Mýtě, a navzájem si vypomáhali při kompletaci dodávek zákazníkům.
Družstvo si první rok vedlo velmi dobře. A to až do března roku 1920, kdy z nádraží v Březnici odeslalo čtyři železniční vagony výrobků údajně na Dálný východ. To asi byla ona zásilka, o které se mnohem později vypravovalo, že vedla k zániku družstva.
V roce 1968 napsali pro rožmitálskou kroniku bratři Josef a Adolf Kulovaný, kterým však v roce 1920 bylo jedenáct a dva roky, že „družstvo velmi dobře prosperovalo až do odeslání několikavagonové zásilky výrobků do Itálie přepravované přes Jaderské moře, kdy se celá zásilka potopila. Jelikož družstvo ručilo za zboží až na místo určení, už se pak z této pohromy nevzpamatovalo a zaniklo.“
Cvokaři při práci
Jejich pracovní nářadí (exponát Cvokařského muzea)
Zboží určitě nebylo určeno pro Itálii, ale v tradičním rakousko-uherském přístavu Terstu, který byl po válce v září 1919 vítěznými mocnostmi připojen k Itálii, bylo jen přeloženo ze železnice na loď. A ta se potopila. Ve vzpomínkách bratří Kulovaných navíc není uvedeno ani přibližné datum, kdy se tak stalo.
Domněnku, že to bylo právě jaro roku 1920, které rozhodlo o dalším osudu družstva, však potvrzuje skutečnost, že z původních asi šesti funkcionářů při zakládání družstva, tzv. závodního personálu, kterým bylo vypláceno služné, zůstal postupně do roku 1921 jediný, a tím byl Josef Kulovaný ze Starého Rožmitálu č. p. 74. Sám sháněl materiál, sám převážel pro cvokaře hotovost ze záložny a společně s Františkem Leitermanem a Petrem Karfiolem po dvanáctidenní inventuře na podzim roku 1923 družstvo likvidoval. Tohoto roku 3. prosince České družstvo pro výrobu cvočků a hřebů v Rožmitále oficiálně skončilo.
František Fous, Petr Karfiol a další cvokaři se však družstevního podnikání nevzdali. Ještě v roce 1923 založili ve Starém Rožmitále Cvočkařské družstvo pro Rožmitál a okolí, které mělo sídlo ve stavení č. p. 41 v současné Rybově ulici. V družstvu však pracovalo jen asi 25 cvokařů a celá léta se pohybovalo na pokraji zániku. Nakonec během druhé světové války dožívalo bez jakékoli činnosti v kolně ve Starém Rožmitálu č. p. 63 u zakladatele Františka Fouse.
Materiál byl zpracován podle knihy Cvokaři, jejíž poslední výtisky lze ještě zakoupit, viz https://www.staryrozmital.cz/nabidka-knih/cvokari/
V cvokařském veřtatu (pozdější doba)
Členové Českého družstva pro výrobu cvočků a hřebů v Rožmitále se sídlem ve Starém Rožmitále v roce 1919
Jméno Adresa Narozen
Běhounek Alois Buková 32 1885
Beran František Buková 74 1884
Blažek Josef Zalány 95 1899
Blažek Karel Zalány 95 1899
Bouček Josef Buková 33 1858
Bouše Václav Nepomuk 6 1891
Brda Josef Věšín 100 1898
Brettl František Zalány 11 1874
Brettl Antonín Zalány 91 1888
Brettl František Nepomuk 10 1875
Brettl František Nepomuk 72 1887
Brettl Jan Nepomuk 72 1865
Brettl Josef Nepomuk 67 1885
Brettl Karel Zalány 11 1902
Brettl Václav Nepomuk 30 1876
Částka Josef Buková 83 1895
Čejka František Buková 45 1880
Čejka Řehoř Buková 48 1873
Drechsler Karel Buková 38 1889
Drechsler Karel Zalány 8 1884
Drechsler Vojtěch Buková 63 1887
Fábera Alois Kolvín 70 1904
Feld Vojtěch StR 62 1899
Flemr Josef Starý Rožmitál 67 1870
Fous František Starý Rožmitál 63 1886
Fous František Nepomuk 66 1886
Fous František Věšín 117 1893
Fučík Jaroslav Hutě 41 1902
Hájek František Hutě 4 1886
Hajer Leopold Buková 38 1899
Hála Jan Buková 22 1882
Hála Václav Nepomuk 29 1901
Ház František Nepomuk 7 1888
Ház František Nepomuk 33
Ház Vojtěch Nepomuk 33
Hradský Jan Věšín 124 1902
Homulka Karel Starý Rožmitál 38 1884
Hudeček Josef Starý Rožmitál 66 1899
Hutr Václav Hutě 4 1876
Jedlička František Starý Rožmitál 99 1876
Jedlička František Starý Rožmitál 99 1901
Jeníček František Věšín 55 1902
Jeníček František Věšín 162 1876
Jeníček Josef Věšín 55 1878
Kala František Starý Rožmitál 88 1885
Kala Josef Starý Rožmitál 9 1899
Kala Josef Hutě 13 1897
Kala Václav Věšín 28 1898
Kala Vojtěch Starý Rožmitál 6 1886
Karfiol Petr Buková 85 1883
Kašpárek František Buková 45 1883
Kašpárek Josef Buková 39 1889
Kodat František Buková 67 1900
Kolešovský František Buková 85 1898
Kořán Jan Věšín 107 1874
Kotrbatý František Buková 42 1882
Kresl Alois Zalány 35 1871
Kresl Emil Nepomuk 26 1875
Kresl František Buková 44 1883
Kříž Alois Starý Rožmitál 81 1899
Kučera Jan Starý Rožmitál 55 1888
Kulovaný Alois Starý Rožmitál 12 1882
Kulovaný František Starý Rožmitál 110 1882
Kulovaný Josef Starý Rožmitál 74 1878
Kusbach František Starý Rožmitál 1890
Květoň Emanuel Hutě 34 1881
Květoň František Starý Rožmitál 15 1879
Květoň Jan Nepomuk 34 1887
Květoň Václav Hutě 1897
Leiterman Alois Starý Rožmitál 36 1904
Leiterman Alois Nepomuk 21 1893
Leiterman František Starý Rožmitál 46 1873
Leiterman František Starý Rožmitál 36 1875
Leiterman František Starý Rožmitál 36 1902
Leiterman Josef Starý Rožmitál 46 1892
Leiterman Josef Zalány 19 1891
Mařík František Zalány 108 1904
Matějka František Buková 1 1888
Matějka Josef Nepomuk 30 1893
Matějka Josef Věšín 30 1884
Matějka Josef Věšín 22 1890
Matějka Václav Věšín 22 1900
Milec Emanuel Starý Rožmitál 22 1903
Milec František Hutě 10 1859
Milec František Hutě 10 1887
Milec František Starý Rožmitál 22 1901
Milec Karel Hutě 3 1890
Němec Václav Buková 81 1884
Pechar Josef Starý Rožmitál 72 1900
Pešice Václav Starý Rožmitál 71 1898
Podlena Václav Starý Rožmitál 66 1867
Podlešák Melichar Bezděkov 49 1899
Polák Bedřich Starý Rožmitál 78 1904
Polák František Buková 7 1884
Polák Jan Buková 55 1859
Polák Jan Sedlice 15 1893
Polák Josef Buková 58 1885
Polák Karel Buková 21 1899
Polák Václav Starý Rožmitál 78 1899
Polák Václav Nepomuk 32 1891
Rom František Zalány 4 1899
Rom František Nepomuk 65 1858
Rom Nemesius Buková 70 1888
Rom Josef Nepomuk 5 1860
Sadílek František Buková 46 1898
Sadílek Václav Hutě 38 1894
Skuhravý Jan Starý Rožmitál 102 1866
Sládek František Nepomuk 31 1899
Sládek Jan Zalány 85 1873
Sládek Josef Nepomuk 31 1895
Stupka František Hutě 8 1876
Stupka František Hutě 40 1895
Stupka František Věšín 111 1885
Stupka Josef Hutě 1 1890
Stupka Karel Hutě 46 1904
Svatoň Bohumil Starý Rožmitál 17 1904
Svatoň Petr Starý Rožmitál 17 1894
Sýkora František Hutě 45 1872
Sýkora František Hutě 45 1897
Sýkora Josef Buková 43 1874
Sýkora Josef Buková 43 1903
Šmíd Karel Starý Rožmitál 13 1902
Šmíd Karel Starý Rožmitál 14 1878
Šourek Alois Zalány 55 1897
Šourek František Zalány 55 1891
Šourek František Starý Rožmitál 64 1901
Šourek František Voltuš 16 1878
Šourek Josef Buková 25 1891
Tichý Karel Starý Rožmitál 78 1890
Trčka Václav Hutě 20 1885
Ureš František Buková 62 1902
Ureš Jaroslav Buková 58 1877
Vacek Antonín Buková 39 1873
Vacek Antonín Buková 39 1901
Vacek Antonín Nepomuk 30 1899
Vacek František Nepomuk 33 1868
Vacek František Nepomuk 71 1881
Vacek Jan Nepomuk 71 1901
Vacek Josef Nepomuk 71 1884
Vacek Karel Hutě 9 1903
Vacek Václav Nepomuk 71 1886
Vacek Václav Nepomuk 28 1865
Valenta Václav Buková 40 1884
Veinfurtr František Nepomuk 97 1886
Veinfurtr Josef Nepomuk 30 1890
Veinfurtr Josef Nepomuk 23 1892
Veinfurtr Karel Nepomuk 67 1902
Viktora Jan Zalány 57 1905
Vodička Karel Nepomuk 69 1879
Vondrášek František Starý Rožmitál 5 1898
Voříšek Josef Buková 20 1902
Zeman Karel Věšín 130 1884
Cvokařské muzeum
Alej Johanky z Rožmitálu 74Vytvořeno službou Webnode